Vyrazili jsme kempovat na sever do státního parku Kiptopeke. Jedna z tamních příhod se zařazuje mezi naše top 3 zadeksvírajícízkušenosti, hned za medvědy a těsně před nervy z odjezdu do USA.
V pátek jedeme pro Evičku do práce už kolem 3., v krámu ledničku obohacujeme o další skvost. Tradične tu grilujeme Chalapeňo Chedar párky, ale do repertoáru nově zařatujeme i Chedar Beddar, hlavně kvůli názvu.
Kemp je hned za CBBT, Chesapeake Bay Bridge Tunnel. Čtyřproudá dvacetimílová spojnice Norfolku s Eastern Shore je vedena po mostě, který se dvakrát zanoří do tunelu, to kvůli lodnímu tranzitu. Čínské lodě naložené levným zbožím tu čekají na přístav ve frontě. Cesta přes most je super, i když se nemůžeme zbavit myšlenek na kamion, který to tady v zimě sfouklo do vody. Natočili jsme si napamátku video, za minutu si to můžete projet s námi.
V kempu jsme brzy, ale všechny místa blízko moře jsou plný, prvotní zklamání vyprchá, když objevujeme zcela prázdnou část kempu jen na druhou stranu od záchodů. Obrovskou plochu s naším vybavením stejně nevyužijeme, viz obrázek nahoře. Blíží se večer, usínací rituál nefunguje, opět usínáme po 10. hodině, ráno před šestou už Helenka hlásí zpívající ptáčky.
Na sobotu je přichystán výlet za divokými koníky, kteří se proháněji na plážích Chincoteague Island. Je to trochu z ruky, cesta po rovný silnici mezi zapadákovy neubíhá, Helenka si kreslí fixama po obličeji. Z ničeho nic se v lese objevuje cedule NASA a za chvíli i tajné letiště s obřími satelity. To by nebyla Amerika aby tu neměli i Visitor Center se suvenýry pro návštěvy. Zastavujeme a očumujeme v centru plyšové opice ve skafandru, vzor Sam 1959. Ukazuje se, že Wallops Island je docela známá základna NASA, kde se od nepaměti testují rakety, sonduje se atmosféra a zkoušejí nová letadla.
Blížíme se k rezervaci, fronta aut a místní turistický resort trochu kazí atmosféru. Uvnitř už je to bezva. Jdeme na první trail, měl by nás dovést ke koníkům pasoucím se v bažinách, ale po minutě se vracíme, protože nás žerou komáři, jako fakt žerou. Sendvičový oběd na pláži a buggyboardový serfování doplňuje energii, Atlantik je super. Ještě dneska se ale drbeme jako šílený. Koně jsme viděli asi z půl kilometru a po pláží neběhali.
Kousek od pláže je starý maják, skoro přesná kopie rozhledny na Frýdštějně, hehe. Dolů z rozhledny už ťape Helenka sama, nosítko je unavený. Před odjezdem objíždíme Wildlife scenic drive, ale moc toho k vidění není. Koně jsou prý víc k vidění na Marylandské straně.
Krátce po vyjetí z rezervace kolabuje autu klimatizace a brzy začínáme vařit. U nejbližsí benzínky gůgluju, kdy můžu otevřít víčko od chladiče, je vidět, že vody je v zásobníku málo. Čekáme v hrozným vedru až motor vychladne, pak to vzdávám a otvírám protože už jsem steně spálenej. Doléváme kapalinu s pocitem vítěze a jedeme. Už jen 60 mil nás dělí od stanu. Za minutu vaříme znova. Parkujeme před supermarketrem, otevírám kapotu a netuším co budeme dělat. Máme pár kamarádů co by nás mohli vysvobodit, ale všichni jsou víc než 100 mil na jih. Nejsme moc nakloněný nechat auto ve vidlákově a odjet taxíkem nebo se za 500 doláčů autíčko odtáhnout.
Ono to tak dramatický rozhodování nebylo, tolik peněz jsme neměli a nikomu z kamarádů jsme se nemohli ze začátku dovolat. Když chvíli kroužíme kolem auta s otevřenou kapotou, přichází paní. Její manžel je automechanik a na dálku identifikuje problém. Někde to teče. Paní dokonce našla kde. Spínač pro regulaci teploty v kabině rupnul a dost vážně to z něj kape. V tu chvíli se objevil další spasitel a zkouší rozbitý spínač utěsnit stahovacíma plastovýma páskama. A další pomocník. Spolu s ostatními se shodují, že by mohli spínač obejít a trubky spojit.
Pán má doma takovou spojku u hadic na napájení slepic. Se spícím ročním synem v autě jede domů pro nástroje, jeho manželka stejně bude ještě chvíli nakupovat. Tenhle chlápek je naše naděje, ostatní se ztratili. Už máme na telefonu i další asistenty, docela nás uklidňují. Náš strejda Jeff nám slibuje odtah zdarma do Norfolku a kamarád Brian by pro nás přijel a pomohl vyměnit termostat, v kterým je podle něj problém. Přijel by ale s celou rodinou, dvěma mini dětmi a cesta by trvala superdlouho. Sázíme na díly ze slepičárny. Pán se vrací a hadici spojuje. Rád by to ještě upevnil ve svý dílně a tak za ním jedeme pět minut na jih. Za minutu vaříme.
Oprava nezabrala. Uff. Chlap to nevzdává a za běhu dolévá chladící kapalinu, s čekáním na chladný motor neztrácí čas, masíruje trubky v motoru a šlape na plyn, vařící kapalina stříká všude po motoru. Problém je teď podle něj ve vzduchu v trubkách. Dozvídáme se, že pracuje jako technik u John Deere, má naší plnou důvěru. Nikoho jinýho tu nemáme. Jeho rodina taky pomáhá, přinesli nám vodu a sladkosti, jeho manželka jela s ročním mimčem pro svorky. Za chvíli přichází zázrak, masáž zabrala a termostat sepnul, teplota motoru klesá! Vzduch je venku a auto zase funguje. Zaražený prdy chtělo by se říci, že? Do teď jsem v šoku, jak rychle se podařilo problém vyřešit. Jediná nevýhoda bypasu je extrémní neovladatelné vedro v kabině, ale motor je v bezpečí a my kolem 9. přijíždíme do kempu.
Helenka nespí, procházka po pláži s nosítkem nepomáhá, po 10. je ale klid. Druhý den ještě jdeme dát rychlou koupačku k moři. Je tu bezva vlnolam ze starých lodí, které vyplnili betonem. Písek je tady jemný jako mouka, skoro i tak bílý.
Výlet se podařil, odpoledne dokonce stíháme nedělní grilování s lidmi z Babies and Brews.
Žádné komentáře:
Okomentovat