Slavnost sklizně

Na Taylorově farmě byla tento víkend podzimní dětská akce. Pro američany konečně příležitost vytáhnout svoje vysoký kovbojský boty. Spousta skákacích hradů, prolejzaček, malování po obličeji a dýních.

Avšak to hlavní, co nás přilákalo, byla jízda na valníku plném slámy. Z valníku byli vidět koníci, a John Deere, co nás táhl si vesele pobrukoval. Bájo!

Do Portsmouth ani ve dne

V pátek jsem si vzala volno. Měli jsme tu celý týden velkou konferenci a chtěla jsem si vyčistit hlavu. Jeli jsme přes řeku do Muzea pro děti a protože to je v Portsmouth, nám neznámé čtvrti za vodou, chtěli jsme prozkoumat i okolí. Myšlenka skvělá, ale to město nějak absentovalo. Prošli jsme 4 bloky a hezky rychle jsme se zase otočili, jelikož se na chodníku váleli opilci ve 4 hodiny odpoledne. Vlastně problém tu mají hlavně s opiáty, ty ostatně dostanete i na běžný nachlazení jak jsme se na vlastní kůži přesvědčili. 

Do Olde Towne jsme jen nahlídli a pořídili fotky několika konfederečních monumentů. No už chápu, že tam bylo tolik strkanic potom, co se stalo nedávno v Charlottesville.

Hřbitov

V pátek (už 8. Září) jsme se všichni vydali i s panem Bobem na hřbitov. Konala se komentovaná prohlídka po místních význačných hrobkách. Průvodce byl můj oblíbený Joshua, který se zabývá historií a uměním v Norfolku. Hřbitovy jsou zde koncipovány jako parky a jezdí se v nich autem.

Jako první jsme navštívili hrobku místní podnikatelky s řetezci hotelů. Hodinových. Její manžel si od ní vysloužil malinký náhrobní kamínek hned vedle jejího. Láska! Prý to tady tak dělali, ale většinou měli malý hrobeček manželky.

Pak jsme videli rodinu Berkley, Granby, Ballentine atd. Vyznamné rodiny po kterych se ru jmenují místní čtvrti, bývalá města.

Tak zase víme o našem dočasném domově víc. PS: Ještě, že nebydlíme na Rhode Island. Tam mají dovoleno pohřbívat na zahradě, a čile toho využívají. Chápu už, proč mají tolik seriálů o zombiích.

Dětské muzeum

Obohacujeme každodenní rutinu o bezva místo, dětské muzeum. S naší VIP kartou do zoo teď máme v žáří do muzea vstup zadarmo. Ráno jedeme autem do centra Norfolku, zaparkujeme v obchoďáku a běžíme na loď. Přívozem přeplujeme do Portsmouth a pak už je to jen dva bloky od vody.

Muzeum je spíš zábavní park pro mrňata pod střechou. Ve dvou patrech je asi dvacet expozic. Zkusím si na pár vzpomenout abyste viděli, že pak není lehký s dítětem odejít.

V přízemí je bublinárium, můžete dělat bubliny postaru obřím bublifukem nebo bubliny vytahovat ze země obručí. Kousek vedle stojí autobus na hraní, jen přední polovina, tlačítka, volant, pasažéři. Když je volno, jde se točit kormidlem na loď a chytat magnetem ryby.

Populární je u Helenky replika supermarketu, buší do kasy nebo nakupuje do košíku pestrý sortiment gumových věcí, mám rád dietní gumové koblihy. Jen těžko odsud odchází. Lákám jí na plyšákovou veterinární ordinaci a to už je jen krůček od vláčkového nebe. Miniaura železnice má v sobě tubusy vedoucí do malých pozorovatelen. Posledně jsme docela zatuhli na stavění dřevěných kolejnic. Na konci je replika knihovny, knížky si můžete brát zadarmo domů.

Na knihovnu se rádi díváme z paluby hasičského auta, taky ho přefikli na půl aby se tam vešlo.  Ve druhém patre muzea je to víc o fyzice, tlakujete raketu stlačeným vzduchem, vyrábíte elektriku pomocí svých dětí a nebo se oddáváte tanci v iluzorním kinosále, který vás snímá a přenáší v psychedelické formě na plátno.

Koutek se stavebnicemi je pojistka toho, že s bude při odchodu smutně koukat. Před obědem jdeme na loď a frčíme kolem křižníků zpátky dom.

Narozeniny potřetí

Poslední je tu s narozeninami Janek, hned týden po Helče. Ke snídaní dostává super dort. Svíčky v chlebu s nutelou. Mimo dárků jdeme za odměnu na pivo do Benchtop Brewery za domem. Okolo domu je v docházkové 20min vzdálenosti 6 pivovarů (O'Connors, Coelacanth, Bearded Bird, Smartmouth, Bench Top, Bold Mariner).

Benchtop tentokrát vyhrál kvůli hostování oblíbeného žrádelního auta s burgry od Vicky Vail. Oproti normálním fastfujdům nepřidávají do masa dřevěné piliny. Dokonce se nám tentokrát podařilo prstem ukázat na normální pivo, bez příchutě, nekonečné štěstí. S sebou si stahujeme i srejdu Sjeffa. Cestou dom Helenka zlobí, jde si kudy chce.

Eva má ráda americký regály s přáníčkama, mají tu opravdu na výběr. 

Pivnice U Příjemných

Žraločí Slzy, nové pivo na čepu u Pleasure House Brewery. Pivovar je trochu z ruky, skoro u First Landing SP, ale za setkáním s Babies and Brews se nebojíme zajet. Horší bylo, že pivo je kyselý jako citronáda a druhý si kvůli řízení dovolit nemůžeme.

Vždycky se těšíme naTickellovi, máme moc rádi miminko Angelinu. Když jsme minulý říjen přijeli, byla ještě v bříšku. Kluci ve věku Helenky od Beachových a jejich kamarádů měli zlámané nohy a odřené obličeje, následky běžných klučičích hrátek. Dokonce i malá Eleanor od Cochranových potkala ono dopoledne skleněný konferenční stolek a trochu zRambovatěla. U nás zatím jedeme jen na odřená kolena.

Češi zdraví léto

S českými kamarády se loučíme s létem na East Beach, krásná čtvrť s přírodní pláží bez davu lidí. Město ale muselo v minulosti investovat hromadu dolarů do vystěhování chudiny a do obnovy okolí. Stálo je to míň peněz než neustálé výjezdy policie a záchranky za nepojištěnými klienty.

Je to něco magickýho potkat partu lidí co mluví česky. A mají podobný chutě! Česneková pomazánka je bájo. Vyšlo nám super počasí a tak se koupeme o stošestšestšest. Helenka už holky zná, ale její starší ségry se jí ujaly s takovou razancí, že nestíhala.

Rok druhý

Tenhle píspěvek je taková vsuvka, tesá do kamene naše každodenní procházky a vaření. Je určen pro naše Já za pár let až si budeme říkat co jsme tu vlastně celý dny dělali. Helenka už povyrostla, kočárek už od zimy nepoužíváme a kam nedojdeme pěšky tam nechodíme. Ale jedeme autem.

Ráno se budíme kolem půl sedmý, poslední dobou spí mimino dýl, ale venku je tou dobou stejně šero. Pak se snažíme vylézt z postele, Helenka má jednu stěnu postýlky níž a už by mohla vylézt sama, avšak stejně leží a volá na nás abychom jí vyndali. Eva v půl osmý běží na bus, ale co jí skončila lítačka tak jí často vozíme do práce autem. Busem jezdí jen kvůli panu Bobovi, je s ním sranda.

Nám doma další hodinu trvá než se vysuneme ven na procházku. Často chodíme do knihovny, 1.5 míle nám zabere asi hodinu, a to jsme našli zkratku přes most. Za mostem jdeme kolem základny NOAA, sbírame kamení a čteme poznávací značky zaparkovaných aut. V parku u Pagody známe všechny pejskaře a tak se obvykle dozvíme novinky. Třeba pan Bailey byl vedoucí sporťáků v NBC centrále v New Yorku. Jeho podřízení museli chodit pěšky, pokud byla pracovní cesta pod 33 bloků daleko. A to si sám potrpěl na Porshe. Teď už jen chodí venčit psa a mluví s imigrantama.

U knihovny jsme v půl desátý akorát na svačinu. Super knihovna má bezva bufet, kafe za dolar a Helča mezitím kouše banán nebo jablko. Pak se jen přesuneme nahoru do druhýho patra pohrát si na hřište a prohrábnout regály s dětskými knížkami. V půl jedenáctý je program pro mrňata a před obědem se vracíme tramvají domů. Oběd a spát.

Dopoledne zvládáme i jiný druhy činností. Jezdíme na kole na hřiště, buď na to kousek od domu nebo zajedeme i dál po Elizabeth river trailu. Odrážecí kolo má Helas od vánoc, v březnu se na něj konečně nechala bez breku posadit, od začátku prázdnin ho bereme ven a teď už hezky jezdí, sedí, ujíždí. Ale skoro nikoho na ulici nepotkáme. Z hřiště býváme doma dřív a tak kolem 10 vaříme kafe, připravujeme oběd na další dny a hlavně voláme domů Babi. To nám vždycky na hodinku vystačí. Podobný průběh dopoledne je i při návštěvě Zoo nebo botanický, s tím rozdílem, že po cestě domů mi usíná v autě a to nechcete. Spánek po obědě je rodičovo světlý místo dne.

Po obědě Helenka spí, často kolem hodiny a půl, někdy jen půl hodiny, to pak kafe nestíhá držet moje oči otevřený. Po spaní zvolna pakujeme věci a jedeme na hřiště, dáváme sváču a čekáme do 4-4.30 než budeme moci vyzvednout mámu z práce. Když ale napíše, že se v práci zdrží, musíme na kravičky do zoo, tam vydržíme o chvíli dýl než na klouzajdě.

Cestou z práce s Evou nakoupíme, doma se vyvalíme a pomalu uděláme večeři. Eva pak s Helčou ještě zvládá večerní procházky, někdy jedeme na pláž, v létě jsme se koupali za domem v bazénu.

Tenhle program se s mírnýma odchylkama opakuje týden co týden. Jak Helenka roste, jsme schopný dojít dál, vydržet dýl a dělat víc změn. Jak Helenka roste, zvládáme míň a míň psát na blog. Nebo je to tím 8,5% pivem.

Craigslist

Craigslist, to jest americká obdoba české Anonce. Rozsahem přesahuje lidskou představivost. Jde o komunitní prodej, žádný chození na poštu, hezky z ruky do ruky. Internetová megainzertní síň, kde se prodává všechno od bubnu po kedluben. Protože si nemůžeme dovolit všechno odvézt domů, začínáme zde některé věci prodávat.

Tentokrát je na řadě bájo Fender kytara s celomasivním tělem. Šup na Craigslist. Ozval se pán, že ji chce a jestli mu ji přivezu domů, že je Craigslistový veterán. Nebyl daleko od Zoo tak jsem souhlasil. Domluvil jsem se na odpoledne, až pojedu s Hellčou na kravičky. To se mu prý hodí, že jde stejně ráno do banky pro nějaký těsto, americky prachy, a odpoledne bude připraven. Když mu volám kolem 3. tak je pán trochu mimo a říká že má jen 80 doláčů, jestli mi to stačí nebo má jít do tý banky. Jasná vyjednávací technika, říkám si. Čekám další hodinu a nechávám ho jít do banky pro zbytek. Moc mu to nevadí, zatím prý dá vychladit drink a zapne klimatizaci.

Craigslist všem radí abyste nikomu nelezli domů a setkávali se s lidmi výhradně na hodně zalidněných místech. S Helenkou vyrážíme k pánovi domů vyzbrojeni výmluvami proč nechceme k němu dovnitř, že už jsme dneska pili  a že v autě máme bájo chládek. Přijíždíme načatí, já bych vypil mrtvýmu oko a helča je spocená jako vrata. Hurá, nic zlého se neděje. Parkujeme v driveway, vjezdu k domu, a přichází bigbíťák s mastnými vlasy. Simpaťák od pohledu. Jakmile na kytaru zaostří, tak říká, že jí bere. Snažím se mu jí předvést, ale trochu šilhá a jako by ho to ani nezajímalo. Trik s bankou jsem odhadnul špatně. Den před transakcí se prý opil a ráno se nemohl dokopat k bankomatu, odpoledne už tam kvůli mě dolezl. Mám teď v peněžence balík kouřem nasáklejch dvacek, jako z pekla vytaženejch. Bájo obchod, kytara pozná ameriku.