Nedělní premiéra

Mám to za sebou. První hraní během kázání v kostele proběhlo skvěle! Fotky nemáme, možná, že ještě někde vyplují. Nakonec dorazili i všichni Tickelovi a strejda Jeff od vedle. Ve středu byla krátká zkouška kapely a další ještě dnes před servisem v 9.30. 

Hraje se tu docela moderní muzika, jediný rozdíl najdete v textech. Dole je odkaz na písničky z našeho playlistu.

Mám teď nově pětistrunou basu. Je to krásný profi Lakland Skyline Joe Osborn 5 s vlastnoručně sestavenou elektronikou podle amerického vzoru starých Jazz Bass z 62 roku. Pátá struna na tomhle stroji je tak hluboká, že dokáže probrumlat až do kostí. Myslím, že se jim dnešní hraní líbilo. Muzikanti se tu střídají podle toho, kdo má zrovna čas. Bývalý basák hraje i na kytaru, takže jen změnil nástroj a já si mohl hrát. Pro mě jako basáka to byla velká lekce. Ve worship bandu je basa víc než kde jinde ořezaná na kost, jednoduchá a na tělo. Pevně věřím, že mě příští neděli nasadí znovu, tentokrát s novým bubeníkem Teddym. 

Za všechno díky Evičce, která na mě v dotazníku hraní na basu prozradila!

A díky Brianovi už první obrázky vyplouvají.

Dělňasové v Oakwood Chappel

V sobotu byla v plánu brigáda a stmelovací setkání lidí z kostela v Oakwood Chappel na severu Norfolku. Je to chudší kongregace a kostel který navštěvujeme jim nabídl pomoc s jarním úklidem. Paní Valena Hoy se nás ujala a vzala nás s sebou autem, dorazili jsme krátce po snídani. Naše parta dostala za úkol leštit lavice a Hammondovy orgány, bez toho by nebyl místní kostel kompletní. 

Helenka šla jako obvykle do day-care školky, kterou tam pro nás zřídili. Oplakávací rituál začíná být kratší, možná že už pozná holky co jí hlídají. Oni jí poznávají už na dálku :) Den jsme si nakonec užili. Teplota venku se dostala na 27 °C a k obědu byla celá řada amerických pochoutek. Rozjeli jsme se salámovou pizzou a sendvičem, jako mezihra proběhlo pár mandarinek a chipsů, závěrem lentilkové koláčky a hra s ledem v ledničce. Maminka Teddyho, bubeníka v kostele, mi neopomněla několikrát připomenout, že se těší na moje nedělní vystoupení.

Konečně jsme se zase jednou nacpali k prasknutí. 

Doktorka Schindler

Na pátek jsme měli s Helenkou domluvenou první návštěvu paní doktorky. Mělo se jednat o preventivní well-care visit. Týden před schůzkou jsem dostali dopis s docela tučným dotazníkem ohledně jejího zdraví, pokroků i ohledně bezpečnosti domácnosti. Nabité zbraně tu nemáme a v autě nekouříme, vyšlo to docela pěkně. Místní středisko je 20 minut od domu, po příchodu se registrujete na recepci, po odchodu se odhlásíte na druhé recepci, kde prohlídku případně zacvakáte. Organizace super. Když na nás přišla řada, uvedli nás do malý místnosti, sestra provedla pár běžných vážení a čekali jsme na doktorku. Helenka trochu plakala, až se střecha natřásala. Podobných místností je tam víc, paní doktorka je obíhá a šetří čas. Prohlídka byla 15ti měsíční, takže veškerá měření hodnotila Helenku percentilem kolem 99%. Nakonec jsme vyplnili tučný dotazník a odbyli tak rovnou i 18ti měsíční prohlídku.

Velká neznámá pro nás bylo očkování. Naštěstí se to dost podobá režimu u nás doma. Helča tak dostala pigáro s trojkombinací spalniček, zarděnek a příušnic a ještě bonusovou včelku s neštovicemi. Aby potrénovala hlasivky, dostala na odchod pigáro do prstu kvůli testu železa, vše bylo v pohodě. Náladu spravila knížka, dárek od paní doktorky. Mě spravilo náladu to, že byla prohlídka zadarmo.

Výška 86 cm a váha 12,5 kg. Na obrázku je ještě patrné určité trauma ze zalepeného prstíčku :)

Jaro jede

Poslední týden nás docela ohřál. Často tu bylo k 25 °C a kytičky to nevydržely, začínají kvést. Zvykáme si na opálené rukávy od trička a sháníme letní oblečení. Je únor, začínám se vážně obávat teplot v dubnu a nevěřím, že se tu bude dát vydržet v červnu.

Green Flash Brewery

Před týdnem se v neděli sešlo pevné jádro pivních rodičů v Green Flash pivovaru na Virginia Beach. Původem je pivovar z Kalifornie, oproti ostatním mini-pivovarům v okolí je tohle gigant. Parkoviště připomínalo velikostí to před Walmartem a bylo pěkně nacpaný. Fronta před barem byla nekonečná. Alespoň byl čas vybrat si druh piva, posuďte výběr na fotce. Pil jsem True Hoppiness, delší frontu musí kompenzovat pořádný nášup. Když jsem stál frontu na druhý, polovina kamarádů zatím utekla domů, skoro to neutíkalo. K pivovarům tady patří tzv. Food-truck, pojízdná prodejna nachos, burgrů a dalších mňamek. Pití piva je tu hodně o jedení. Příště jdeme do pivovaru u nás za domem, pro jednou se nemusíme stresovat s dopravou.

Keporkak, kosticový kytovec

 

Tuhle sobotu to bylo jednoduchý. Z minulého týdne jsme měli plán a stačilo ho jen našroubovat. Vydali jsme se s Rudee Tours na pozorování velryb u pobřeží Virginia Beach. Rezervace na loď nebrali tak jsme na jejich doporučení naplánovali příjezd o půl hodiny dřív. Uber nám minutu před objednáním zdvojnásobil cenu za jízdu, naštěstí Lyft to nestihl a cesta na pláž vyšla celkem levně. Ono autobusem by to šlo taky, ale jeli bychom o hodinu déle a přijeli o hodinu mimo. Pokud by se ovšem stal zázrak a stihli bychom navazující přestup.

Když nás taxík v půl 11 ráno vyložil, viděli jsme jen plné lodičky a u kasy nám prodali lístky až na 14 hodinu. Autosedačku jsme upíchly v krámku se suvenýry. Pán na nás nevěřícně koukal, ale vyhověl nám. Co se týká čekání, tak pro nás není problém zabavit se půl dne na pláži, a v Mekáči. Při povalování se v písku jsme kousek od pláže zahlídli poskakovat delfíny.
V půl druhý jsme znovu přišli k loďkám a jako poprvé je našli plné lidí, nebylo si kam sednout. Helenka zatím spala Evě na zádech v manduce, na chvíli jsme byly v pohodě. Loď vyjela sotva jsme nastoupili, ještě že jsme se neloudali.

Asi půl hodiny od pobřeží se začaly objevovat první vodotryskové výdechy a velrybí hřbety. Moře bylo klidný a tak nás moc nerušily vlny nebo vítr. Postupně jsme se ale balili do svetrů. Lodivod nás vozil po okolí, podle toho, kde v dálce zahlídl velrybu.

Nakonec jsme jich pohledem ulovili asi 10, z toho pár ocasů a tři větší výskoky. S foťákem se člověk chytá jen když Keporkak mává ocasem nad hladinou pro radost. Helču na palubě zabavil pes a všudypřítomné houpání. Neméně hustým zážitkem byly Terejové, kteří se jak šílení vrhají po hlavě do vody za rybkama, v obrovský rychlosti.

Z pláže jsme měli vánoce, Eva tam teď bude chtít každý víkend. 

ODU neighbourhood

Do práce jezdím autobusem. Tuto zkušenost nikdo z mých kolegů nemá. Autobusy tu jezdí málo, asi aby si jich lidé vážili. Stává se, že autobus nepřijede, v tom případě musím jít pěšky. Cesta do školy pak trvá asi 40 minut. Chodím okolo velkého plakátu, který nechali vyvěsit rodiče zavražděného studenta. Nedávala jsem tomu moc pozornost než mi na školní mail začaly chodit upozornění, že se v blízkosti univerzity střílí. Budu si dávat pozor, někdy se to nedá ani odhadnout, ujdete pár bloků a skončíte v badlands.

Kdo neplatí pojištění, není Čech

Jak na dvojitou rodičovskou? Realita úřadů se nemusí vždy shodovat s  pomatenými příspěvky na internetu. U přepážky je chyba vždy na vaší straně, z toho vycházejme :)

Na rodičovskou dovolenou mohou v Čechách oba rodiče, dokonce oba zároveň, protože jde o volno poskytované zaměstnavatelem. Rodičovský příspěvek od úřadu práce dostává jen jeden z rodičů, čímž získává i výhodu hrazení zdravotního a sociálního pojištění státem, druhý platí sám. Zajímavé to začíná být, když se druhý z rodičů odhlásí ze zdravotního pojištění. Třeba proto, že odjede na chvilku za hranice. Co se stane? Přestane existovat. V tabulkách na úřadech jeho řádek "vymažou" a protože rodič neplatí pojištění, zřejmě ho odnesli mimozemšťani a nemusí ho dále evidovat. A protože neexistuje, v práci nemůže zůstat na rodičovské dovolené, ale musí si vzít neplacené volno. V našem případě by to mělo dopadnout po návratu dobře, ale překvapilo to. Co úřednice, to originální názor.

Teď se pokoušíme vyplnit daňová přiznání, která se díky zamezení dvojího zdanění mezi US a CZ pro Evu mírně komplikují. Pro výdělky v USA platí zdanění metodou zápočtu. Přiznáte výdělek, ukážete kolik jste na daních zaplatili v US a vše řádně do kolonek a dvou extra příloh rozdělíte. Česká strana to taky zdaní, ale pak vám krkolomným výpočtem stejnou daň zase sleví a jste na nule. Hlavně, že je vyplněno. Hledání vzorových příkladů na internetu nebylo snadný. Moc lidí nezačíná rok dovybráním dovolené v zaměstnání, nepokračuje rodičovskou s podporou státu a na podzim s výdělkem v zahraničí.

Užíváme si Valentýn po americku, spíš pasivně. Dnes měla paní v knihovně na hlavě anténky se srdíčky a dveře domů se blýskají srdíčkovými dekoracemi. Zdá se nám, že celý rok mají Američani co zdobit.

Jinak se máme fajn a všechny doma vás moc pozdravujeme!

Druhý pokus

Proběhl druhý pokus o odložení Helenky během nedělního rozjímání, tentokrát nám to nedala zadarmo. Věděla o co jde a hned po vstupu do dětské třídičky se nám začala svíjet na zemi. Chvíli jsme Helenku mučili, nakonec šla s náma. Eva se pak obětovala a šla to zkoušet nanovo, ale dceruška s dětma zatím sama nevydrží. Na závěr jsem odchytl klávesáka a domluvili jsme hraní na středeční večer, to místní worship band zkouší. Ulovil jsem na konci kázáni fotku kapely, dneska chyběli kytaristi.

Odpoledne se teploty snažily, zastavily se na 27 st. Večer menší bouřka a od zítra pokračujeme zase s čepicí.

D Zůů

V sobotu je čas výletů. Eva našla loď, která vyráží na pozorování velryb, do příštího víkendu garantují úspěch. Dost ale foukalo a tak jsme plány stočili na zoologickou. Není to daleko, busem jsme tam asi za půl hodiny, včetně 20 minutové chůze na zastávku jedničky. Park je to menší, zato ale  vydatně nacpaný zábavou pro děti. Kolem dokola jsme to obešli za hodinu, pak dítě usnulo a nakonec jsme domů přijeli až navečer.

Okolo běhaly děti naboso nebo s holým pupíkem, v oblíkáí jsou tady hodně liberální. 

Kontaktáž

A je to tady! Dorazila mi SMS od Chrise z kostela, jestli si s nima nechci zahrát. Bezva, teď do neděle asi neusnu. Ne, že bych rovnou hrál, ale myslím, že mě pozvou na zkoušku. Posuďte, jak se tu v kostelích hraje. Na videu je hlavně basa, můžete si jako já představit, jak budu hrát :)

Jo a tohle je jinej kostel, Sharay Reed se po této Jam Session stal pro nás basáky hvězdou.

Vězeň Helena Doležal

V neděli jsme se dostali do kostela, nemohli jsme se dočkat dlouho plánovaného experimentu "Helenka v jesličkách". Po dobu ranního servisu, jak tomu tady říkají, poskytují hlídání dětí. Je to zdarma, stačí na recepci vytisknout samolepku na záda a jde se. Když se něco děje, zavolají vám. Odložení vzala dobře, ostatní děti to oplakávají, my našli panenku a bylo dobře. Následovala sladká hodina a půl bez zákazů kreslení po židlích, lezení po zemi nebo neškodného kňučivého svíjení se v náručí, když se jí snažíte udržet v klidu. Po návratu jsme ji našli trochu ubrečenou na zemi pod dečkou, paní nám řekla, že před chvílí si šla Helenka lehnout :) Trochu nám Helča vynadala a po zbytek dne byla zaražená, na duhou stranu ale docela vděčná za naší přítomnost, zlobení už se ten den nekonalo.

Odpoledne jsme zašli kouknout na kostelní fotbalový utkání, pokecali jsme s paní co v kostele mluví a nakonec i pan Jim, hlavní to kazatel, s námi prohodil pár slov. Ukázalo se, že si přečetl Evy dotazník, kam stihla během kázání napsat, že hraju na basu. Slíbil mi, že mě seznámí s jejich kostelní kapelou - hustý!

A ta červená panda co tu utekla ze Zoo se pořád nenašla.

Čínský nový rok

Kamarádka Guilan nás pozvala na oslavu nového roku v čínském stylu. Šlo vlastně hlavně o jídlo, sledování tamní televize a jako bonus byly k dispozici menší workshopy. Trochu jsme se zdráhaly jít, dost pravděpodobně jsme měli být jediní ne-Číňané v davu. Akce byla na univerzitě a tak přišlo i pár jiných kolemjdoucích.

Čínské vystřihovánky, obdoba českých krajek, prý všechno vystříhají nůžkami, skalpelem to dělají amatéři. Jedna z titěrných vystřihovánek je na fotce. Helča dostala kurz kaligrafie. Moc už se to v tradičním stylu neumí.

A namísto šťastného nového roku si přejí Hapy new spring. 

Pěna dní

Už jsme se zabydleli, ničemu se už nedivíme a moc nás toho v poslední době nepřakvapilo. Návštěvami dětských akcí v knihovně jsme si vykoledovali rýmu, která nás střidavě navštěvuje posledních 14 dní. Občasný Helenčiny teploty zatím zvládáme se zásobama léků z Čech. Teď se osypala, podezříváme všechno od jídla až po pračku, českej Suďák nás ale drží nad vodou. Museli jsme tak víc zůstávat doma.

Helča se nám zdá docela veliká, na lednici máme z ledna znaménko 82cm. A taky ztěžkla. Občasným přenášením Helenky přes přechod se zdárně vyhýbám americké obezitě. Už dřív jsme psali, že jsou tu vysazení na tuk, stejně jako Evropa na cukr. Na odbyt tu jdou výhradně Low-Fat a No-Fat potraviny. Mimo slaninu samozřejmě. My kupujeme slaďoučké Whole-Milk produkty. Mléko s 12% tuku je lepší verze českého 3,5% plnotučného a stejně tak WholeMilk jogurt má kolem 17% lahodného tuku.

Na co jsme si do teď nezvykli je vidláckej přístup k domácímu odpadu. Dokud jsme bydleli u Bryana, mohli jsme skoro-recyklovat do modrých popelnic. Totiž každý má u domu zelenou popelnici na všechno a modrou na směs papíru, plastu a skla. Třídí to asi elfové na severním pólu. Největší rána pro naši recyklaci milující duši prišla tady v Pembroke Towers. Na odpady je tu na každém patře místnost. První dny jsme nechávali pytle s odpady na zemi a oni přes noc mizely. Pak jsme ve stěně objevili dvířka do šachty, kterou se odpady házejí do přízemí do kontejneru. Recyklace neexistuje. Ani v sousedství tu nenajdete trojbarevné kontejnery. Nezbývá než házet sklo a papírové krabice mezi plast a zbytky z kuchyně. Vlastně ne! Zbytky z kuchyně patří do umyvadla, drtič odpadu už používáme obstojně, šlupky a odkrojky požírá In-Sink-Erator Food Waste Disposer jak mu zkráceně říkáme.

Do hry se dostala koupě auta. Evy kamarádka nám nabídla jedno ze svých 5 aut k prodeji. Ukázalo se, že je to obdoba Nisanu Skyline - trochu nadupanější než naše Fábie. Protože jsme se tu naučili obejít bez auta, není jednoduché se rozhodnout jestli ho opravdu koupit nebo ne. Znamená to hromadu papírů a starost s prodáváním. Nakonec ho nekoupíme, s Infiniti G35 jsou prý často problémy a mimo spousty benzínu žere i olej a pneumatiky. Prozatím zůstaneme u socky a zkusíme najít něco menšího později.

Když byla doma s Helenkou Eva, začala z dlouhý chvíle háčkovat čepice. Já si tady v mezihrách pájím elektronické součástky do kytar a zkouším je prodávat na eBay. Zatím jsem nic neprodal, ale ono to přijde ;)



Zítra bude superbowl, zkusím napsat strejdovi Jeffovi jestli si nedá pivo.

Groundhog day 2017

Dneska se to ve městě Punxsutawney rozhodne. Jestli svišť uvidí svůj stín tak dalších 6 týdnů pokračuje zima, jestli bude zataženo tak hurá jaro! Čekají dnes sněhové přeháňky, to bude napínavé. Přímý přenos od 6. ráno u nás, v Praze v poledne na adrese http://www.visitpa.com/groundhog-day-live-stream/. Tradiční událost ve městě s nevyslovitelným názvem (phank-s-tány) se koná po 131, to je stejná doba jako od založení Muzea Českého Ráje v Turnově, kde to máme moc rádi.

V 6 ráno už frčíme na vlně kántry.

Konalo se i překvapení. Svišť z malého domečku nevyleze a nekouká po stínu jak jsme doufali. Musejí ho vyhrabat ze slámy a silou vytáhnout ven. Pak k němu ředitel spolku nakloní hlavu a poslouchá co svišť řekne. Pak se sviště ještě pro ujištění zeptá a nakonec ohlásí předpověď, evidentně psanou už den předem. Cítili jsme se podvedeni, celé ráno vysílají záběr na malá dvířka a nakonec je vidět jen zadek pana ředitele.

Letos svišť ohlásil zimu. Naštěstí se to týká jen daleko na severu ležící Pensylvánie. Výhodu má i to, že jsme vědci a podobný předpovědi nemusíme věřit.