Jakub Vágner nejmladší

Strejda Jeff nám už dlouho sliboval rybaření u domu. Skončilo to pouze u zapůjčení jeho prutů s minutovou instruktáží. V neděli navečer jdeme chytat na kůrku chleba. Sázíme na to, že ryby mají raději slaninu nebo sýr. My nechceme chytit nic, což se nám nakonec i daří. Příliv je nízko a ryby pryč. Velký prut jsme nechali doma a poprvé vyrazili jen se Shakespearem +Princess od Disney. Nahazuje se s ním samo, tuňáka by ale neutáhl. Příště si dáme na návnadě víc záležet. Eva je rozenej rybář a Helenka mini Jakub Vágner, kterej neváhá skákat za rybou do vody.

Jahodové pole

Jedeme na samosběr jahod, doma se budou divit, že dobrovolně. Na naše pole mě nikdy nedostali. Ale tady sbíráme do svého kyblíčku. Cestičky mezi záhonky smrdí hnojem, Helenka je čile trhá do pusy, ale nic jí do večera nebylo. Odvezli jsme dva kyblíky, asi 3,5 kila jahod, šlo to rychle. Skoro rychleji než se namazat proti slunci. Telefon s navigací z vedra kolabuje a cestou domů jedeme po paměti. Maličko jsme si zajeli kolem Mt. Trashmore, výletního parčíku na bývalé skládce. Je hrozný vedro. Jaro jsme tu neměli, šup rovnou do léta.

Průvod národů NATO

Češi a Slováci ve Virginii jsou často spojeni s NATO, je to takový aupair akorát jste tu tři roky v uniformě a místo hlídání dětí hlídáte základnu. Tak to určitě není, to jen moje naivní představa života vojáka. V sobotu byl na břehu řeky Elišky (Elisabeth river) průvod národů NATO. Češi měli alegorický vůz s Kalštejnem a holky šli v krojích. Chtěli jsme jít taky, ale měli jsme spoždění. Když jeli kolem nás, měli jsme už na připojení málo sil. Mávali jsme na kamarády voskovkami namalovanou vlajkou a všechny fotky hradu jsou proto rozmazaný.

 Po akci jsme zašli kamarády k českému stánku pozdravit a nabídnout jim koláče. Oplátkou je nám servírován guláš s Plzní.

Další pivo získáváme u německého stánku a zajídáme sýrem u Belgie. Stany národů tvořily velký kruh, který byl plný lidí rabujících suvenýry zdarma, pár klíčenek a tyčinek s nutelou končí i u nás. Po obědě na závěr průvodu přelétají třikrát francouzské stíhačky s trikolórou. Pak už fakt jdeme, nenamazaný a červený s rukávy opalenými jako cyklisti.

Zpátky ve třináctce

Včera na večer jsme se mohli vrátit do domečku v 413, velká úleva. Ráno si u snídaně vychutnáváme dramatický východ slunce a čeká nás týden letního počasí.

Improvizace na třetí

Elektrika se v neděli vrátila, v pondělí kolem oběda znovu vypadla. Na recepci jsem šel až kolem 3, když se Helenka probudila. Řekli mi, že bych neměl v bytě zůstávat než to opraví, zabere to asi hodinku nebo dvě. Elektrika naskočila, ale když opět vypadla a já šel na recepci zjistit co se děje, na hlavních domovních dveřích jsem našel nepěknou ceduli.

Město Norfolk vydalo usnesení, že dotčené byty (končící na 13) jsou nebezpečné k bydlení a jestli tam někoho najdou, hrozí mu pokuta $2500 nebo 12 měsíců ve vazbě. Po tomhle dopisu se raději dekujeme do mrňavé 109. Elektrika je prý opravená, ale čekají v úterý ráno návštěvu inspektora, který tomu dá razítko, nebo taky nedá.

Spaní s Helčou v jedný místnosti bude znamenat být potmě od 8 nebo se s lahváčema zavřít na záchodě. Večer jsme už na prášky a navíc se nám nedaří přestěhovat postýlku, neproleze dveřmi. Rozkládání postýlky by ukouslo moc dobré nálady, riskujeme delší pobyt v Americe a zůstáváme na noc u sebe v 413. I když je jasné, že inspektor v noci elektriku kontrolovat nepřijde, nikdo neví jak brzo ráno vstává.

Ráno už snídáme ve 109, vezeme Evu do práce, protože prší jak blázen a parkoviště kolem domu okusuje vysoký přiliv. V noci se voda přiblížila k autu na dva metry.

Poslední pozitivní zážitek máme z dopolední nečekané návštěvy jeřábníků, kteří mají klíče od 109 a používají ji jako stavební buňku při rekonstrukci střechy. Vesele nám nakráčeli do místnosti a byli jako my docela překvapený. Souboj o byt jsme zatím vyhráli my, hehe.

Držte nám palce, ať je elektrika co nejdřív v suchu.

Pivovar Coelacanth

Po nedělním obědě je čas na pivo v Coelacanth pivovaru jen pár bloků na sever od domu. Jméno dostal pivovar podle pravěké Latimérie. Nepěkná ryba, dobré pivo, tak zní jejich slogan. Normální pivo si ale nedáte. 

V náhodně vybrané čtyřce nejslabších 5% alk. piv jsem vylosoval pivo s chilli, pivo s mořskou solí, kafový mok a to poslední už ani nevím, čím mě ochromilo. Stýská se nám po normálním točeném v pulitru. 

Černá hodinka

Sobota večer, blíží se bouřka a my si užíváme odpočinek, černou hodinku bez světel a TV, kterou stejně nemáme. Za oknem bouří a blesky zuří. Pak jde Helas spát a krátce na to se rozeznívá  požární alarm. Zábava začíná.

Je sobota a dole není nikdo, kdo by alarm umlčel. Hasičům to bude trvat. Čucháme na chodbě a když nic necítíme alarm ignorujeme. Helenka má střelecký Peltory a tak hluk snáší v pohodě. Pak ale vypadla elektřina a my raději jdeme dolů zjisti,  co se děje. Hasiči po rekonstrukci recepce nemají klíč k alarmu, rozjíždí se akce vysadit nebo rozmlázit dveře do kanceláře. Helenka asistuje. Alarm se vypíná.

Hasiči vyzývají lidi k návratu do bytů, kromě těch, jejichž byt končí na 13. Naše 413 vyhrává! Ještě s 3 dalšími zůstáváme v lobby. Střecha domu je v rekonstrukci a bez izolace, po bouřce zateklo do elektriky, v 813 explodovaly pojistky a v horních bytech je 5cm vody. Je skoro 10 večer, je víkend a management není k zastižení.

S Helenkou dostáváme nakonec provizorní byt 109 pro hosty, zařízený a s telkou. Kapitán Engine 6 nám říká, že náš  byt je bezpečný a můžeme v něm přespat. Elektriku na spaní nepotřebujeme, noční stějování se nekoná. V neděli ráno přenášíme obsah lednice do 109. Po obědě, kdy na mobilu píšu o našem dobrodružství se elektrika vrací. Nečekaně rychle, snad to vydrží. Čekáme další déšť.

Bažina

Dlouho očekávaný výlet za pozorovánim ptáků v bažině Great Dismal Swamp. Den byl plný improvizací, poslední s kým jsme v sobotu hovořili byl kapitán norfolského Engine 6, hasiči. Všechno je v pořádku, ale vezmeme to popořádku.

Bažina je obrovská, rozlohou se přibližuje katastru Prahy. Oprostřed je jezero Drummond s neznámým původem. Začali jsme na východní straně, kde se měla Eva zůčastnit sledování ptactva z kánoí. Na příjezdové cestě probíhal běžecký závod a k parkovišti jsme tak jeli za rangerovým náklaďákem, s majáky a krokem mezi závodníky. Hurá, místo srazu jsme našli včas, nikdo nikde. Voláme na vedení parku a dozvídáme se o zrušení výletu... co teď, zpátky půl kilometru mezi závodníky bez rangera? Máme štěstí, kousek od nás byla skupina s náhradním pěším programem. Nakonec jsme se mohli zúčastnit všichni a tak vyrážíme podle plavebnho kanálu po okraji bažiny. Nad hlavami nám krouží orlosup a na konci spatříme i žlutého Prothonotary Warblera.

Další akci máme domluvenou na odpoledne na druhé straně bažiny. Cesta skoro na hodinu i se zastávkou na oběd. U velitelství parku byla rozjetá akce s kapelou, občerstvením zdarma a spoustou stánků se suvenýry. 

Druhý výlet byl poblíž Washington Ditch, jak tady označují cesty k jezeru. Jezero vzniklo buď požárem a nebo dopadem meteoritu. Slabá magnetická anomálie tam je. Dokonce je vidět na mapě. Washingtonova cesta měla vést přímo k jezeru, ale kompas zlobil a netrefili se, na konci je viďet nápravné stočení, hehe. V bažine byl vzduch jako ve skleníku tropických rostlin. Viděli jsme obřího hada, jedovatý břečťan a sežrali nás komáři, a taky nás masírovala hladová Helenka. V bažině se dřív schovávali otroci na útěku.

Cesta zpátky nešla moc hladce. Navigace bez signálu nefungovala. Jeli jsme po paměti a nakonec skončili v centru Suffolku. Tam se nám líbilo, stará koloniální Amerika. Horší byl zádrhel před Norfolkem. Domů vedou dva tunely, střídavě zavírané během víkendu, a most. Všechno s mýtem. Dvakrát jsme se ztratili při neúspěšném najíždění do zavřeného tunelu a pak uvízli v koloně před přejezdem v docích, bohužel na špatné straně řeky. Helenka spala, o všechnu srandu přišla. Na třetí pokus nacházíme únikovou cestu přes zahrádky rodinných domků a večer jsme doma. Akorát před začínající bouřkou, ta nám ještě ukáže!

Velikonoční oběd

Koláče mají obrovský úspěch, skoro se tu nakonec poprali o to, kdo si jich víc odnese domů. Lizz, manželka Christinina bratra, má české kořeny a její babička dělala podobné. Nám zase vyráží dech ananasové překvapení se sýrem posypané sušenkami, mňam. Další pecka je dort  vyrobený z amerického cukru, minimálně třikrát sladšího než známe doma. Říkáme mu otevírak očí. Vaří tu skvěle a na stole nechybí zelenina, jen si jí nikdo moc nevšímá a nakonec asi poletí do koše.

Miminko Angelina měla s naší Helčou o zábavu postaráno. Victoria nezklamala a naučila Helenku super bájo ježdění po zadku po schodech. Chlubili jsme se koláčema a pečením chleba, v tom už jsme profíci. Strejda Bill ale taky peče, pěstuje si fazole a žije nebývale v souladu s přírodou. I Nina, paní domu a Christinina maminka, má vztah k přírodě. Krmila ptáčky v zimě, pak začala drobotinu dokrmovat i v létě. Zanedlouho si toho všiml jeden chytrý sokol a v blízkém keříčku čekal na snadnou kořist. Ptáčci byly postupně vyjedeni.

Odjíždíme nadopováni cukrem a tak nám ani moc nevadí, že zase svítí kontrolka Zkontroluj motor. Už jsem byl v autokrámu na diagnóze a je to stále stejná chyba. Asi vyměníme kočičky svíčičky.

Koláče

V neděli jsme pozvaní na velikonoční oběd k Christinině rodině. Helenka se těší na miminko Angelinu a její starší ségeu Victorii, od té už se naučila hodně užitečných triků co platí na rodiče.

Nechceme přijít s prázdnou, kupujeme Plzně a po horkém dni v botanický rozpalujeme troubu a pečeme Kolaches (koláče) podle receptu od mojí ségry. Tvaroh do náplně tu není tak jedeme na Riccotě. Tři plechy koláčků, dva Flying Dogs IPA a spánek přichází bez čekání.

Azalková zahrada

V sobotu nás brzy ráno přivítala místní botanická zahrádka. Je velká jako Kbely a bez auta se ani nedostanete od vchodu k parkovišti. Hodně mile nás překvapila množstvím atrakcí pro Helenu a spoustou cestiček a schovávaček s lavičkama.

V zadu byl les plný azalek, podle nich se i celá zahrada jmenuje. Azalky teď krásně kvetou a voní. A nezůstali jsme jen u flóry, v rybníku seděla želva a při odchodu z lesa nás sledoval mýval. 

Pro nás zážitek jako ze zoologický. Po obědé jsme zakotvili v japonské zahradě a přerovnávali jim kamínky ve fontáně. Helenka se namočila a vysloužila si místo kalhot sukni z mikiny. 

Odpoledne začalo být vedro a po celém dni jsme byli uchození. Před odjezdem jsme ještě vegetili na lavičce na ochranném valu, který odděluje letiště od zahrady. Mají tam i reproduktor s komunikací pilotů a řídící věže.

Nakonec nás vyhnal silnej vítr. Večer jsme po krátké pečící misi padly do postele s opálenými rukávy a přiznaky úžehu.

Opraveno!

Cesta na pláž pomohla k najetí asi 50 mil a důkladnému profouknutí výfukových trubek. Po cestě zpátky zhaslo otravné světýlko "Check Engine"! Máme radost, sobotní oprava se podařila, koupě auta nebyla takovej průšvih jak jsme se zprvu báli. Svitla naděje, že auto za podobnou cenu před odjezdem prodáme.

SP First Landing

Po nedělním obědě je čas na spánek, po spánku jedeme na výlet! První víkend s autem a normálním počasím, je kolem 20 st a všichni jsme z nemoci vyhrabaní. Prvni místo dovolené byl státní park First Landing na severním pobřeží Virginia Beach. Jsou tu stezky, chodníčky v bažině a krásný pobřeží. Chodníky příště, dnes se jelo za opalováním.

Helenka ukojila hlad několika hrstmi písku a my se pováleli na prosluněné pláži. V ledové vodě se koupalo pár dětí. Nám stačila voda po kotníky. Koupili jsme si dneska permanentku na vstup do všech parků ve Virginii, zbývá mnoho míst k prozkoumání. V týdnu si zarezervujeme pár vikendů ve First Landing kempu, touhle dobou už je ale většina míst rozebraná. Park je asi 30 minut za naším domem.

Dvakrát měř, jednou řež

Přiblížil se den opravy auta. Domluvili jsme se s Brianem, že amputaci katalyzátoru provedeme u něj na zahradě. Katalyzátor z Amazonu vyšel asi na sto dolarů a šroubky z Pep Boys byly za dvacku.

Starý katalyzátor připomínal fosílii. Byl tak rezavej, jako by ležel dvacet let na dně moře. Všech šest šroubů jsme museli odřezat. Nakonec se to povedlo.

Ještě jsme vyměnili vysvícenej světlomet a přivrtali na přední nárazník SPZ. Když už jsem auto umyl a navoskoval, zjistil jsem, že hever promáčkl místo s rezervním kolem. Nic vážnýho, stačilo na tom poskákat a promáčknutí bylo zpátky na místě. Jenže se ukázálo, že rezerva nejde odšroubovat. Další maličkost, která se musela vyřešit... když jsem odjížděl bylo skoro 5.

Autu pořád svítí kontrolka motoru, nicméně podle rad na internetu by měla časem zhasnout. Tak si držíme palce.