Závlaha

Nechápu z čeho tady kytičky rostou. Zaprší jen sporadicky, hlavně přes noc. Ráno to pak připomíná deštný prales. Je pravda, že kde se u domu rozbije závlaha tak trávník mizí a zůstává seschlá poušť.

Včera jsme narychlo přesouvali kempování v Kiptopeke SP na další víkend, tenhle víkend je předpověd počasí nepříznivá. Na divoké poníky běhající po pláži se těšíme další neděli.

Back Bay Brewing pivovar

Po čase vyrážíme na pivo s dětmi a rodiči do Back Bay pivovaru. Tvoříme pevné jádro, jedeme skoro pokaždý, stejně jako zakladatelé Babies and Brews Cochranovi. Ukázali se i Millerovi a Mahoneyovi a to je vše. Amandy malý Luca už chodí. Svěřila se, že první chůva byla k dítěti krutá, nekrmila ho a ještě si na něj stěžovala. Obešli šest školek než našli tu pravou a Luca se dal dohromady. Amanda šla zpět do práce po sedmi týdnech, je prý hodně akční a doma by se nudila. Brian Mahoney, vousatý hipsterský otec v domácnosti, jeho manželka je vydělávající vojanda. Mají kluka v ve věku Helenky, většinu času tentokrát prospal. Poradil jsem se s kluky o rozbitém zvedači okýnka u našeho auta a po jednom pivku jsme všichni mazali dom.

Strejda Bob

Strejda Bop, kterýmu tu nikdo jinak neřekne než Báb, je pán z autobusu. Známý Evičky, který jezdí stejným ranním spojem do práce jako ona. Dali se v zimě do řeči, půjčil jí knížku o českých osadnících v Americe a pak se přišel podívat jak hraju v kostele. Stal se jedním z našich nejbližších přátel v Norfolku. A to i přes to, že každý pátek odjíždí domů na sever k Bostonu a v pondělí se zase vrací do Norfolku. A taky přes to, že ho nikdy nevidíme, jen občas Eva v autobusu.

Jeho syn teď odjel do Francie a po návratu začne studovat filmovou školu. Protože je synátorovi 18, mohl by v Evropě zakusit ohnivou vodu. Rodiče dětí jedoucích na tento zájezd ale demokratickým hlasováním pití zakázali.

Pan Bob měl na týden synovo auto a vozil ráno Evu do práce. Jinak si auto na cesty domů a zpět půjčuje, vyjde ho to levněji a kdyby auto zdechlo, půjčovna mu dopraví nové. Dělají to tu častěji, vlastníte-li plečku, raději si na dovču nebo delší cestu půjčíte novej bourák. Pojištění vašeho auta se pak vztahuje i na to z půjčovny a obvyklá cena půjčovného se tím snižuje na polovinu.

Tak a tenhle strejda nás včera potkal a že pro nás má dárek. Bydlí za rohem, za chvíli přinesl krabici pravých Czech Cookies Kolacky z Omahy, kam jel za maminkou. V tamni oblasti bydlí asi 50 000 českých krajanů nebo lidí s českými předky. Jsou to spíš šátečky, ale chutnají jako z českého nebe.

Shenandoah NP

Čas na velkou dovolenou v Shenandoah NP. Chození do kopce a spaní s medvědy.

Pátek

Eva si vzala v pátek volno, vyjíždíme brzy ráno, kolem 8. se dělají obří zácpy před tunelama z města. Cesta do Shenandoah NP by měla trvat něco přes 3 hodiny. Máme dost času než se můžeme ubytovat a tak šněrujeme po státních parcích kolem dálnice I-64. Přebalujeme mimino v York River SP  na břehu řeky a sváču dáváme v Powhatan SP na břehu James river. 

Z dálnice I-64 se před Waynesboro odděluje silnice Skyline Drive, vyhlídková silnice vedoucí na sever a protínající napříč celý park Shenandoah. Na místo přijíždíme po 8 hodinách. Čekají nás 4 noci v kempu na Loft Mt. V okolí bublají bouřky a tak váháme se stavěním stanu z Walmartu, je to spíš stínítko než úkryt před živly. Nakonec stan stavíme a těsně před posledním kolíkem přichází intenzivní slejvák. Než jsem doběhl do auta, byl jsem durch. Stan byl plnej vody, ale v noci už byl od přeháněk klid.

Večer jsem zaběhl na program rangerů do amfiteátru. V parcích tu je často nějaký přednášení o geologii, historii nebo zvířeně. Tenhle program byl o Appalachian trail, 3500 km dlouhé stezce vedoucí z Georgie do Maine. Sto mil vede i před náš park, dokonce kolem kempu. Když se vracím, dcera ještě běhá. Uspat Helenku ve stanu je síla. Hraní se zipy a nekonečný vylejzání ven končí vyhrožováním. První noc usínáme až po desáté, když se udělá tma. Teplota na vršku hory je ideální.

Sobota

První den na prozkoumání okolí. Nic jsme si nepřipravili, moc nevíme co se dá v parku najít. Vyrážíme na nejlákavější Appalachian trail. Za záchody zahnete vpravo a u popelnic se do lesa vine napojující stezka. Na prvních metrech AT potkáváme dvojici starších ornitologů, vítají nás v Kanadě, nechápeme... Eva vypráví co zahlédla za ptáčky a paní s pánem listují atlasem. Eva si ten svůj zapomněla doma a trpí. Sotva se rozloučíme, Helenka usíná unavena včerejším pařením. Procházíme slavný Appalachian trail s opravdovou zátěží v náručí. U stanu se probouzí, vaříme oběd a opoštíme naději na odpolední klid.

Ve 2 jdeme na program s rangerkou Shirley na Blackrock summit. Při parkování jsem trochu nabořil patník, ale dobrý, odnesl to jen plast na spodku auta, bál jsem se, že jsem urazil kolo. Helenka opět usíná a tak další část Appalachian trail absolvuje v nosítku na zádech.

Dříve tu rostly mohutný kaštany, ale s příchodem čínského kaštanu je devastuje plíseň a dorostou jen do pár metrů. Les je tu tak hustej, že se nedá jít mimo stezku. Na konci je vyhlídka do krajiny. Stýská se nám po krajině západu, ale tady to je taky fajn. Po procházce grilujeme a pivujeme, po půl devátý jde Evička na rangerovo promítání o geologii. My s Helčou se snažíme usnout, ale do desíti je živo.

Neděle

Hurá, naproti nám přijel pár s podobně starou holčičkou. Je o hlavu menší a tak jí říkáme bejby. Shawn je asistent profesora na Americký univerzitě, radí nám výlet k vodopádu a my jdeme.

Klesáme 1000 stop do údolí a potkáváme naše známé ornitology. Helenka usíná a většinu lesních vodopádů a náročný výstup zpátky prospí. Do vody se nám nechtělo, kameny v potoce byly obalený milionem stonožek.

Odpoledne zvládáme ještě kratší výstup nedaleko kempu. Opět s výhledem daleko do krajiny. Cítíme, že jsme v norfolské rovince zlenivěli hehe.

Po sestupu si dopřáváme u návštěvnického centra meloun a zapovídáme se s panem učitelem z New Jersey. Kleklo mu tu auto a čeká na odtah. Byl rád, že k nim ještě jezdí visiting scholars jako Eva, protože si myslí, že mají stále co nabídnout. Taky má názor, že lidi celého světa američany nenávidí. Už jeho dědu na konci druhé světové odmítl Francouz v baru obsloužit a od té doby se to jen zhoršuje. Izraelci je taky mají rádi jen dokud se jim to hodí. Celýmu světu zkrátka Amerika pomáhá na úkor vlastních lidí, ale už je to nebaví. V New Jersey, kde učí, je velká komunita hispánců, anglicky umí, ale poslední dobou mluvit anglicky odmítají. On to jako učitel malých dětí těžko nese. Nakonec zmínil, že historické otrokářství by jim nikdo vyčítat neměl, protože by ti stejní afriko-američani v Africe dozajista skončili pod bičem místních otrokářů. Měl v tom jasno. Pak pro něj přijela odtahovka a na rozloučenou řekl, že Trump nakope Putina do zadele a všichni je budem zase obdivovat.

Je neděle, večer se všichni balí a jedou zpět. Obcházíme kemp a sbíráme nedopálené dřevo. Prodávájí tu polena za 7 dolarů, jsou tak kvalitně vysušený, že jen zlehka ohoří a zhasnou. Helenka našla krabičku s chytrou modelínou, zábava do večera. Když s ní hodíte o zem tak skáče jako hopík, jinak je plastická, při silným trhnutí se přetrhne. Lepí jí na auto. Zábava končí, když zjistíme, že z pneumatiky auta se modelíně nechce. V neděli už ranger program nedělá, večer je čas na oheň z nasbíraných polínek a dezert z marshmallow.

Pondělí

Nohy protestují, jedeme jen na krátký ranní trail na High Top mt.. Cesta vede po Appalachian trail, Helenka usíná, uff. Pletu si sever s jihem a trail na půl hodiny se protahuje na celé dopoledne.

Kopeček na jihu je trochu vyšší než měl být ten na severu. Večer jdeme ještě jdeme kousek po AT kolem kempu abychom Helenku uspali, obnovujeme zásoby lahváčů a jdeme zkontrolovat počasí do amfiteátru, jediné místo s telefonním signálem. V kempu všechny známe, bydlí nás tam asi 5 a tak se pořád potkáváme. Zítra jedeme domů.

Už spí, Appalachian trail vždy zabere.

Úterý

A domů se nejede, Eva má ještě ve středu volno a tak zkusíme kemp Big Meadows dál na severu Shenandoah NP. Konečně jsme se aklimatizovali a jsme plní sil. Po cestě jdeme božský Bear Fence trail s lezením po kamenech a ucházejícím výhledem do krajiny.

Nazpátek vydíme rodinku pěti mývalů. Bájo. V novém kempu u Big Meadows stan nestavíme, mají přijít bouřky. Místo toho vyrážíme k vodopádům č.2. Housenky tu nejsou, koupel v lesních jezírcích osvěžuje.

Helenina plína váží po koupeli 5 liber, nemáme jí kam dát a celou cestu jí vláčíme v ruce. Rozhodujeme se dokončit celý okružní trail, ale od prvního vodopádu pořád nepěkně klesáme. Zpátky do kopse se spícím velemiminem je to fuška. Eva nese Helenku, já plínu a batůžek s medvědem. Ten jsme koupili helence, ale nosíme si ho sami.

Konečně jsme u druhého vodopádu a odtud už je to jen 1 míle požární stezkou na parkoviště. Širokou a rovnou cestu nám zanedlouho znechutí černý flek za stromkem. Na medvěda jsme se těšili, ale měl být co do velikosti poloviční a nejlépe pár set metrů od nás. Tenhle byl trochu větší a seděl pár metrů od cesty kde jsme potřebovali projít. Na tleskání a plašení z blízka nějak nemáme chuť, couváme a když jsme dál tak zkoušíme "Medvěde, medvěde, polívka ti nejede..". Tím si vysloužíme jeho pozornost, bezva, jde k nám. Ukazují se i jeho dvě miminka, jako v hororu. Plína se bude hodit.

Helenka sedí v klidu u mě za krkem a stejně jako v zoologický ukazuje vesele na méďu a strká mi pro uklidnění kšiltovku do čela. Zpátky trailem jít nejde, to by nám upadly nohy. Medvědi se za chvíli sunou nahoru do lesa a my sbíráme odvahu kolem nich projít. Třesou se nám nožky, ale otrnulo nám. Upozorňujeme skupinu turistů v protisměru, těší se na svoje první fotky s mědvědem, jako já než jsme ho potkali. Na parkoviště je to už kousek, ale vidíme u cesty další kousek medvěda. Zkoušíme o sobě dát vědět, ale nezajímá ho to. Čekáme chvíli a když vidíme, ža se k odchodu nemá tak proklouzneme kolem. Zpátky v kempu je najednou útulno, bez medvědů je všechno růžovější. Jdeme na uspávací procházku kolem sprch a hle, další medvědice s dvěma mimčama. Je zaujatá žraním a nás si nevšímá. Noční cesta na záchod tím ale získala nový nádech dobrodružství. Sedum medvědů za jeden den bylo tak akorát, ve středu mizíme brzy ráno domů.

7 medvědů

5 mývalů

6 srn

2 kolibříci

7 rybiček

Lístky domů

Všechno se pohybuje v kruhu a i my nakonec zamíříme domů. Úžasná, a nám stále neznámá, Julie, která si zanedlouho vezme našeho drahého kamaráda Štěpána, nám zařídila bezva letenku. Nejen že nám pomohla sehnat bájo cenu, ale taky nás bezvadně uklidnila včasnou rezervací. Už se těšíme na shledanou!

Chcete vědět víc?

Vidláckej taneček

Pivovar O'Connors nám usnadňuje sobotní program. Už dlouho se těšíme na tradiční Barnyard Squaredance. Tanec co tančí vidláci ve stodole. Kapela hraje, vrchní vidlák to režíruje, rozdává příkazy a dav se točí a pobíhá kolem.

Pivo je točené a zábava se díky 9.2% mokům rychle rozjíždí. Já sosám jednu desítku abych hezky dojel domů. Jeff se do toho ovšem opírá a vypráví. Strejdu jsme pozvali aby nebyl doma sám, do hospody to my umíme. Poprvé jsme ho svezli naším bourákem. Paralelní parkování se mi moc nepovedlo, maličko jsem zajel na trávu. Nabídl se, že přeparkuje... no a opravdu je v tom trochu lepší ten Američan. Moje parkování připomínalo spíš bouračku.

Den nezávislosti 1776

Od ostatních svátků se Den nezávislosti lišil hlavně absencí výzdoby. Nějak jsme čekali víc. Vlajky tady visí normálně na každém druhém domě, o moc víc jich  nepřibylo. Jsme v Americe, hlavní je pořádně se najíst a oslavit 4. července zábavou, grilování u Jeffa je vrchol dne.

Než se gril zahřeje, studujeme na Wiki spletitou historii nezávislosti. Kongres schválil nezávislost už 2. července! Za dva dny ale doplnili část se zdůvodněním a tento den se stal kupodivu slavnějším než originál. Nespokojení historici zkoušeli namítat, že deklarace nebyla 4. července ani podepsána jak tvrdili její signatáři. Ty jí prý podepsaly až o měsíc později. Strašidelná historie pokračuje. Dva signatáři se později stali prezidenty, J. Adams a T. Jefferson. Oba dva zemřeli stejný den, 4. července 1826 na 50. výročí deklarace nezávislosti. A pokračujeme, J. Monroebbyl třetí prezident v řadě, který zemřel na výročí deklarace jako jeho předchůdci.

Navzdory faktům jdeme k Jeffovi na balkón grilovat. Jeho záplavu masových klobás, které ani sám nejí, ředíme zeleninou. Griluje jí poprvé v životě, hezky do černa. Ukazuje se pár sousedů z našeho patra. Jeff je dopoledne hbitě pozval. Nikdy jsme se navzájem neviděli, ale americká schopnost mluvit zaujatě o ničem je obdivuhodná. Vespolek se zvou do kina a na večerní běhání, později se nic z toho neuskutečňuje. Mám pocit, že s tím ani nikdo nepočítal.

Odpoledne jdeme mrknout na oslavy do Townpoint parku u řeky. Na místě je klasická trikolóra aut s jídlem, muziky a propagačních stánků s věcmi zdarma. Lidi jsou všelijak oblečení do barev vlajky. Národně smýšlející jedinci jsou vidět s náckovskými nápisy, utkvěl mi jeden - Stomp My Flag, I Will Stomp Your Ass. Proč ne, ale doma bych se v podobně smýšlejícím davu bál.

Večer se kolem půl desáté vyplížíme z bytu za dům k řece a sledujeme ohňostoj na řece. Helču neprobudí ani požární alarm, natož salva rachejtlí.

Hadi

Parkoviště na pláži bylo docela plný a tak jsme šli nejdřív na procházku do bažiny ve First Landing SP. Kupodivu tu byl chládek a menší vlhkost než jinde. U prvního jezírka pozorujeme na kládě dva super dlouhý hady. Dál se výlet odehrává v duchu pátrání po hadech u cesty. A šup je tam, dlouhej a černej, skoro dvakrát delší než užovka stromová. Do očí mu nevidím, to abych použil pravidlo kulatých zorniček pro nejedovaté hady, a tak čekáme až zmizí. Docela mu to jede. 

Nakonec zdoláváme jeden z nejvyšších kopců ve Virginia Beach, písečnou dunu v lese, schodů tam je jako na Petřín.

Na pláži jdeme poprvé do vody s Bodyboardem, taková menší plavací deska. Trvá to asi minutu než se nám do boardu zakusuje bojové psí plemeno, asi to nemyslel zle. Já mu to vlastně sám hodil, když ke mně s otevřenou hubou plaval.

Posvícení

Nedělní oběd pojistily první domácí burgry, recept z Rachel Ray Everyday. Konečně jsme se zase jednou nacpali k prasknutí.

Back Bay National Wildlife Refuge

Back Bay National Wildlife Refuge provozovaná U.S. Wildlife Service Department of Interior se stala odlehlejším cílem naší víkendové vyjížďky. Jedná se o neskutečnou písečnou dunu na samém východě Virginie. Tahle písečná kosa se táhne skoro 100 km na jih, z obou stran je obklopená mořem.

 Dlouho jsme nebyli na břehu Atlantiku takže nás větší vlny hodně bavily. Dostat se ven z města do přírody stojí za to, i za cenu grilování se na sluníčku. Spíš než grilování je to podobný papiňáku. A bouřky nikde. Na pobřeží se zvedá vysoká duna, za ní je ve vnitrozemí spousta jezírek a slaných bažin.

Při odpočinku na cestě a relaxačním sypání kamenů za triko jsme zahlídli proletět černýho ptáčka s červenými skvrnami na křídlech. Odborný název Red-winged Blackbird, to se pamatuje líp než Agelaius phoeniceus. Jinak moc živo nebylo. Při procházce rákosím jsme varováni před Copperhead hadem, který se rád hřeje u cesty a loví turisty. Od té chvíle už jen koukáme po zemi.

U břehu většího zálivu je v dálce vidět zvláštní les, oběma nám připoměl Burianovy obrázky prvohor. Dojídáme zbytky ananasového koláče a zkoušíme ještě krátký trail. Na konci už se Helenka plazí po zemi a tak žhavíme klimatizaci auta a frčíme. U cesty za zatáčkou sedí 9 supů.