Shenandoah NP

Čas na velkou dovolenou v Shenandoah NP. Chození do kopce a spaní s medvědy.

Pátek

Eva si vzala v pátek volno, vyjíždíme brzy ráno, kolem 8. se dělají obří zácpy před tunelama z města. Cesta do Shenandoah NP by měla trvat něco přes 3 hodiny. Máme dost času než se můžeme ubytovat a tak šněrujeme po státních parcích kolem dálnice I-64. Přebalujeme mimino v York River SP  na břehu řeky a sváču dáváme v Powhatan SP na břehu James river. 

Z dálnice I-64 se před Waynesboro odděluje silnice Skyline Drive, vyhlídková silnice vedoucí na sever a protínající napříč celý park Shenandoah. Na místo přijíždíme po 8 hodinách. Čekají nás 4 noci v kempu na Loft Mt. V okolí bublají bouřky a tak váháme se stavěním stanu z Walmartu, je to spíš stínítko než úkryt před živly. Nakonec stan stavíme a těsně před posledním kolíkem přichází intenzivní slejvák. Než jsem doběhl do auta, byl jsem durch. Stan byl plnej vody, ale v noci už byl od přeháněk klid.

Večer jsem zaběhl na program rangerů do amfiteátru. V parcích tu je často nějaký přednášení o geologii, historii nebo zvířeně. Tenhle program byl o Appalachian trail, 3500 km dlouhé stezce vedoucí z Georgie do Maine. Sto mil vede i před náš park, dokonce kolem kempu. Když se vracím, dcera ještě běhá. Uspat Helenku ve stanu je síla. Hraní se zipy a nekonečný vylejzání ven končí vyhrožováním. První noc usínáme až po desáté, když se udělá tma. Teplota na vršku hory je ideální.

Sobota

První den na prozkoumání okolí. Nic jsme si nepřipravili, moc nevíme co se dá v parku najít. Vyrážíme na nejlákavější Appalachian trail. Za záchody zahnete vpravo a u popelnic se do lesa vine napojující stezka. Na prvních metrech AT potkáváme dvojici starších ornitologů, vítají nás v Kanadě, nechápeme... Eva vypráví co zahlédla za ptáčky a paní s pánem listují atlasem. Eva si ten svůj zapomněla doma a trpí. Sotva se rozloučíme, Helenka usíná unavena včerejším pařením. Procházíme slavný Appalachian trail s opravdovou zátěží v náručí. U stanu se probouzí, vaříme oběd a opoštíme naději na odpolední klid.

Ve 2 jdeme na program s rangerkou Shirley na Blackrock summit. Při parkování jsem trochu nabořil patník, ale dobrý, odnesl to jen plast na spodku auta, bál jsem se, že jsem urazil kolo. Helenka opět usíná a tak další část Appalachian trail absolvuje v nosítku na zádech.

Dříve tu rostly mohutný kaštany, ale s příchodem čínského kaštanu je devastuje plíseň a dorostou jen do pár metrů. Les je tu tak hustej, že se nedá jít mimo stezku. Na konci je vyhlídka do krajiny. Stýská se nám po krajině západu, ale tady to je taky fajn. Po procházce grilujeme a pivujeme, po půl devátý jde Evička na rangerovo promítání o geologii. My s Helčou se snažíme usnout, ale do desíti je živo.

Neděle

Hurá, naproti nám přijel pár s podobně starou holčičkou. Je o hlavu menší a tak jí říkáme bejby. Shawn je asistent profesora na Americký univerzitě, radí nám výlet k vodopádu a my jdeme.

Klesáme 1000 stop do údolí a potkáváme naše známé ornitology. Helenka usíná a většinu lesních vodopádů a náročný výstup zpátky prospí. Do vody se nám nechtělo, kameny v potoce byly obalený milionem stonožek.

Odpoledne zvládáme ještě kratší výstup nedaleko kempu. Opět s výhledem daleko do krajiny. Cítíme, že jsme v norfolské rovince zlenivěli hehe.

Po sestupu si dopřáváme u návštěvnického centra meloun a zapovídáme se s panem učitelem z New Jersey. Kleklo mu tu auto a čeká na odtah. Byl rád, že k nim ještě jezdí visiting scholars jako Eva, protože si myslí, že mají stále co nabídnout. Taky má názor, že lidi celého světa američany nenávidí. Už jeho dědu na konci druhé světové odmítl Francouz v baru obsloužit a od té doby se to jen zhoršuje. Izraelci je taky mají rádi jen dokud se jim to hodí. Celýmu světu zkrátka Amerika pomáhá na úkor vlastních lidí, ale už je to nebaví. V New Jersey, kde učí, je velká komunita hispánců, anglicky umí, ale poslední dobou mluvit anglicky odmítají. On to jako učitel malých dětí těžko nese. Nakonec zmínil, že historické otrokářství by jim nikdo vyčítat neměl, protože by ti stejní afriko-američani v Africe dozajista skončili pod bičem místních otrokářů. Měl v tom jasno. Pak pro něj přijela odtahovka a na rozloučenou řekl, že Trump nakope Putina do zadele a všichni je budem zase obdivovat.

Je neděle, večer se všichni balí a jedou zpět. Obcházíme kemp a sbíráme nedopálené dřevo. Prodávájí tu polena za 7 dolarů, jsou tak kvalitně vysušený, že jen zlehka ohoří a zhasnou. Helenka našla krabičku s chytrou modelínou, zábava do večera. Když s ní hodíte o zem tak skáče jako hopík, jinak je plastická, při silným trhnutí se přetrhne. Lepí jí na auto. Zábava končí, když zjistíme, že z pneumatiky auta se modelíně nechce. V neděli už ranger program nedělá, večer je čas na oheň z nasbíraných polínek a dezert z marshmallow.

Pondělí

Nohy protestují, jedeme jen na krátký ranní trail na High Top mt.. Cesta vede po Appalachian trail, Helenka usíná, uff. Pletu si sever s jihem a trail na půl hodiny se protahuje na celé dopoledne.

Kopeček na jihu je trochu vyšší než měl být ten na severu. Večer jdeme ještě jdeme kousek po AT kolem kempu abychom Helenku uspali, obnovujeme zásoby lahváčů a jdeme zkontrolovat počasí do amfiteátru, jediné místo s telefonním signálem. V kempu všechny známe, bydlí nás tam asi 5 a tak se pořád potkáváme. Zítra jedeme domů.

Už spí, Appalachian trail vždy zabere.

Úterý

A domů se nejede, Eva má ještě ve středu volno a tak zkusíme kemp Big Meadows dál na severu Shenandoah NP. Konečně jsme se aklimatizovali a jsme plní sil. Po cestě jdeme božský Bear Fence trail s lezením po kamenech a ucházejícím výhledem do krajiny.

Nazpátek vydíme rodinku pěti mývalů. Bájo. V novém kempu u Big Meadows stan nestavíme, mají přijít bouřky. Místo toho vyrážíme k vodopádům č.2. Housenky tu nejsou, koupel v lesních jezírcích osvěžuje.

Helenina plína váží po koupeli 5 liber, nemáme jí kam dát a celou cestu jí vláčíme v ruce. Rozhodujeme se dokončit celý okružní trail, ale od prvního vodopádu pořád nepěkně klesáme. Zpátky do kopse se spícím velemiminem je to fuška. Eva nese Helenku, já plínu a batůžek s medvědem. Ten jsme koupili helence, ale nosíme si ho sami.

Konečně jsme u druhého vodopádu a odtud už je to jen 1 míle požární stezkou na parkoviště. Širokou a rovnou cestu nám zanedlouho znechutí černý flek za stromkem. Na medvěda jsme se těšili, ale měl být co do velikosti poloviční a nejlépe pár set metrů od nás. Tenhle byl trochu větší a seděl pár metrů od cesty kde jsme potřebovali projít. Na tleskání a plašení z blízka nějak nemáme chuť, couváme a když jsme dál tak zkoušíme "Medvěde, medvěde, polívka ti nejede..". Tím si vysloužíme jeho pozornost, bezva, jde k nám. Ukazují se i jeho dvě miminka, jako v hororu. Plína se bude hodit.

Helenka sedí v klidu u mě za krkem a stejně jako v zoologický ukazuje vesele na méďu a strká mi pro uklidnění kšiltovku do čela. Zpátky trailem jít nejde, to by nám upadly nohy. Medvědi se za chvíli sunou nahoru do lesa a my sbíráme odvahu kolem nich projít. Třesou se nám nožky, ale otrnulo nám. Upozorňujeme skupinu turistů v protisměru, těší se na svoje první fotky s mědvědem, jako já než jsme ho potkali. Na parkoviště je to už kousek, ale vidíme u cesty další kousek medvěda. Zkoušíme o sobě dát vědět, ale nezajímá ho to. Čekáme chvíli a když vidíme, ža se k odchodu nemá tak proklouzneme kolem. Zpátky v kempu je najednou útulno, bez medvědů je všechno růžovější. Jdeme na uspávací procházku kolem sprch a hle, další medvědice s dvěma mimčama. Je zaujatá žraním a nás si nevšímá. Noční cesta na záchod tím ale získala nový nádech dobrodružství. Sedum medvědů za jeden den bylo tak akorát, ve středu mizíme brzy ráno domů.

7 medvědů

5 mývalů

6 srn

2 kolibříci

7 rybiček