Vítání školního roku

ODU pořádala akci promuvítání mezinárodních studentů. Místo akce fotbalový stadion, program akce jídlo zdarma. Za stadionem je dětské hřiště, nechali jsme si utéct začátek a dorazili akorát k otevřeným stolům s jídlem. Asi 95,5% byly pokrmy zmkukuřice, zbytek rozteklé dezerty.

Naše kamarádky Degi a Kasye, pracovnice VISA kanceláře, měli stánek hned u vstupu na trávník. Rozdávání předmětů zdarma vdycky potěší, už ale bereme suvenýry jen sporadicky, hlaně sladkosti. Kasye má holčičku Jordan ve věku Helenky, padli si do oka a zabavili se sami (většinou vyhýbáníM se jedna druhé, ale bavilo je to). Zbytek akce trácíme povalováním na stadionu amerického fotbalu.

Je podzim, začíná fotbalová sezóna, chceme vyrazit na zápas až se hezký počasí trefí na víkend. Od Degi jsme dostali heslo na Netflix, prý se tu mezi nimi běžně sdílí, jeden má HBO, druhý Netflix a tak dohromady skouknou hodně.

Pacient Jeff

Soused Jeff se rozhodl spravit si šlachu v rameni a naplánoval si operaci na konec prázdnin. Začal plánovat už na jaře, hledal doktory a pročítal smlouvy se zdravotní pojišťovnou. Během prázdnin dělal hodně přescasů a my každou chvíli poslouchali jak byl v práci 14 hodin. Avšak bylo na něm vidět, že mu dělá dobře být ten Pracovitý, tudíž správný těžce makající Američan neznající dovolenou. Podobnou chlubivou jiskřičku v oku jsme viděli i u jiných lidí, když nám na dotaz jak se mají v práci odpovídali, že jsou strašně vytížený a neznají odpočinek. Před operací chodil běhat jako šílenec každý den a domú si pořídil nové lehátko, na kterém bude spát v polosedu. Jednou si na něm dal šlofíčka a nemohl se zbytek dne hnout. Prý zanto křeslko nemůže.

Samozřejmě, že jsme mu slíbili pomoc se vším co bude po operaci potřebovat. Týden před výkonem mi často volal jestli mu pomůžu s nákupem z auta, dělal si zásoby jako kdyby nemohl měsíc z domu. A je to tu. Den operace ve středu. V 10 jede s Ivy do nemocnice, v poledne dostává celkovou anestezii a ve 3 už mi volá, že je doma a že by něco potřeboval z města.

Ruku má v dlaze, ale jinak vypadá čerstvě, chodí, mluví. Čekal jsem od američanů silnější drogy co vydrží alespoň do večera. Poprosil nás, že by z města potřeboval (léky?) z ovocného baru čerstvou sklenici džusu, toho zeleninovýho, na menu vlevo nahoře, a ještě si tam obvykle přidávám zázvorový džus a trochu černého pepře, poproste i o trochu kurkumy,  a jestli bychom byli tak hodný a mohli po cestě vzít nějaký (jídlo?) popcorn v kině, ale radši velký. Barman v ovocným baru se s údivem pousmál nad černým pepřem, ale když platíme tak si tam múžeme nasypat co chceme.

Jeff měl radost. Před konzumací je dobré džus protřepat, o to už poprosil dceru Ivy a my se zdekovali.  Zajet do města byla maličkost, vlastně nás tahle odpolední anabáze docela pobavila a jsme v pohotovosti, kdyby zas došel popkorn nebo Jeff nedosáhl na ovladač.

Leje a leje

V Houstonu to houstne. Hurikán se tam na pár dní zastavil a vyhnívá s neuvěřitelným množstvím padající vody. Dole jsem si pro zajímavost vyfotil aktuální dokumentaci.

K nám se z Floridy přihnala tlaková níže s ambicí stát se tropickou cyklonou. Střih větru tu dělá strašný počasí. Celý den vydatně prší a fouká jako na Sněžce.

U výtahu se objevila cedule s varováním proti vodě v autě. Parkoviště kolem domu ukusuje moře, poslední dny je vysoký příliv i bez deště. Podzimní nálada jako vyšitá. Od zítra už bude zase fajn.

Narozeninová kempovačka

Když v pátek vyzvedávám Evičku z práce tak prší. Na to, že mělo spadnout jen 0 mm je na ulicích vody dost. V kempu ve First Landing už bylo sucho. Naše kempovací místo jsme před měsícem obhlídli při poslední kempovačce, ale moc se nám nelíbilo. Hned u bažiny a dost miniaturní na postavení našeho velkolepého stanu. Nakonec to tak hrozný nebylo. Bažina byla skoro vyschlá a zarostlá křovím a stan skoro přesně sednul mezi houf kořenů. NEcháváme tropiko dole a ze stanu máme bájo výhled na stromy.

Po příjezdu na Evu vybalujeme překvapení v podobě nečekané oslavy narozenin.

Druhý den jdeme k vodě a při cestě zpátky nenacházíme u dřevěného chodníku svoje boty. Byli sprostě ukradeny! Helenka naštěstí měla svoje ťapky na sobě, za své vzaly jen moje zcestovalý sandály a Evičky pantofle.

Naposledy jsem si své čundrové páskáče fotil při zatmění. Projeli s náma všechny výlety za hranice a teď v Americe zůstanou. Pochybuju, že je někdo sebral aby je nosil. Spíš je nějaký děcko hodilo ze srandy do jungle. Tak bych to udělal já, hehe. Zbytek pobytu je naboso. Všude je asfalt a jehličí kolem stanu je jako koberec, jde to hladce. V neděli ráno táta brzy vstává aby stihl hraní v kostele, naboso v autě s automatickou převodovkou je to brnkačka. Kempování jinak bez větších ztrát.

Už v neděli začíná foukat a voda je hnaná daleko na pláž. Taková předzvěst úterního slejváku.

Podzim se plíží

Při cestě na kole v ranním světle mě to trklo. Začíná podzim! Teplota už je jen kolem 30, večer myslíme častěji na topení a všude se válí spadané listí. Rostou houby a častěji fouká (dneska celý den 13 m/s při průchodu níže Irma).

Ve čtvrtek jsem byl pomoct Jeffovi poklidit kolem jeho domu, bude ho prodávat. Bydlí už půl roku v bytě, jeho žena se stěhuje do Kalifornie, dcera Ivy půjde na školu. To všechno si žádá pumpnout Jeffovu šrajtofli. Krouhali jsme křoví a stromky kolem domu, odnášeli tuny zarostlých odpadků. Styděl se za přeplněnou garáž, ale uklidnil jsem ho, že tu nikdo nemá v garáži místo na auto, alespoň co jsme měli možnost vidět. Jeff bude mít ještě hodně práce. Sehnal už zájemce, ale podle místního zvyku musíte opravit vše co si zákazník naobjedná, má to výhodu stěhování se do hotového. Pro prodávajícího jen hromada starostí.

Další soumrak léta se blíží s pondělním Svátkem práce. Po svátku Labor Day tu tradičně zavírají venkovní bazény a tak budeme mít s cachtáním u domu utrum. Cedule tu ještě nikde nevisí, ale oni se ozvou.

Zatemnění

Zatmění slunce, bájo. Helenka se probouzí přesně na minutu abychom stihli dojet k Evě do kampusu. Teta Degi, koordinátorka J-1 zahraničních studentů, stejně stará jako my, také grill od ní máme na čundry a pravidelně s ní chodíme na VISA akce, pro nás schovala pár solárních brýlí.

 

Vyzvedáváme a vplouváme do davu před Dragas Hall. Stojí tu obří fronta na obří teleskop, ale my zůstáváme vklidu u malý imrovizovaný projekce u pána vzadu. Vrchol zatmění tu byl kolem 14:48, bylo jasno a na chvíli se teplota venku nezdála být tak nepříjemná.

Eva objevila bezva efekt, který dělaly štěrbiny mezi listy. Na chodníku se díky tomu ukazovali malý srpečky slunce. Dokonce když jste udělali dírku rukou, na zemi se objevil malej srpeček.

Pod velkými stromy byly srpečky větší. Tolik vědecké poznatky ze zatmění. Zmínili jsme se pak jedné paní a od té se začala viditelně šířit informační lavina. Za chvíli všichni (alespoň v našem blízkém okolí, hehe) fotili chodník.

Hlídači na Burning Man Nights

S nově opraveným autem jedeme večer pomáhat na stále probíhající výstavu Burning Man Nights. Každý čtvrtek večer je tu akce, kdy si můžete sáhnout na exponáty. Evička dělá dobrovolnici a my s Helenkou očumujeme kolem. Tentokrát vyfasovala hlídání žebříku u veliké boty, ve které podle tradiční anglické básničky bydlela stará paní co měla spoustu dětí. V botě byl miniaturní pokojíček s kamnama a knihovnou, malým křesílkem a pidi ponorkovým oknem.

Do druhého patra se lezlo po žebříku a pak šup dolů po točitém schodišti dolů. Vypadalo to dost nebezpečně, Evy úkol byl upozorňovat šplhající američany ať se pevně drží. Většina z nich zdolávala ferratu v žabkách, nejhorší byly malý děti, který ani nedosáhly na další schod. Nikdo nespadl, což se do teď divíme.

Eva nemohla od tak důležitýho místa utýct, s Helenkou jsme pařili sami a občas za mamkou přišli doplnit sílu. Po setmění krásně vynikly osvětlený instalace. Bylo to bájo, spousta z těch exponátů nám přišla hezčí v lese než když si je představíme na poušti. 

Hodně bezva byl altánek od Gregga Fleishmana, který staví z překližky vychytaný budovy/nábytek/auta co pruží a přesto drží. Na Youtube je s ním super rozhovor. Už je konec léta a moskyti ukrutně žerou.

Pilní jako včelky

V botanický dneska měli včelí festival. Na místě bylo korejské auto s občerstvením, propagace sdružení pro ochranu motýlů a živý včelín. Zadarmo jsme si ukouleli svíčku ze včelího vosku a Helenka dostala včelí tykadla. Moc jsme se nedrželi protože v plánu je před obědem návštěva Tickellových.

Brian nám opět pomáhá s opravou auta. Opravu jsme dlouho odkládali, měli dost práce na domu a poslední týden jeli do Vermontu na dovču. Poslední dny je hrozný vlhko a vedro a tak nám klimatizace chyběla jako nikdy před tím. Už jsem to předevčírem nevydržel a zkusil ji otočit na superchlazení. Kupodivu se ukázalo, že AC funguje nezávisle na rozbitý součástce a chladí! No super. 

K Brianovi kupujeme pizzu a po obědě začínáme rozebírat auto. První na ředě je oprava mechanizmu v okýnku. Utrhlo se ocelový lanko zvedající sklo. Youtube je plný návodů na rozebírání Hondy 2007 a tak máme za chvilku hotovo. Výměna regulace na chladícím vedení byla blesková záležitost. Ve tři jsme doma. Večer jdeme na Burning Man festival, Eva jako dobrovolník, my s Helčou jako VIP.

 

Letadlovka za všechny prachy

Už to bude pár týdnů zpět. Vezeme Evičku do práce a při návratu domů vidím ze zálivu vyplouvat OBŘÍ loď, letadlová loď jak vyšitá! Ještě jsem jí tu zblízka neviděl a podle rychlosti jakou pluje jí stihneme okouknout v Plum Point parku. Museli jsme ale máknout. Rychle vytahuju Helču ze sedačky, šup na koně, přebíháme jednu silnici, druhou čtyřproudovku a kolem nemocnice rychle do parku. Přesně na čas. Když dobíhám poslední metry k vyhlídce, mimoděk kontroluju klíče zavěšený na kalhotech. A ouha, klíče nikde. Koukám jen minutku a hned jdu stejnou cestou zpátky. Klíče nikde. Eva telefon nebere a tak jsem zamknutej před domemem. Mám ještě spoooustu času projít si cestu znova.

Nic jsem nenašel. Paní na recepci mě půjčila náhradní klíč a další týden jsme s Evou používali jedny klíče společně. Věděli jsme, že novej čip ke dveřím bude za 50 a spolu s ostatníma klíčema to může lehce hodit i stovku. Na Craigslistu je sekce inzerátů Lost&Found, klíčů spousta, ale žádný moje. Po týdnu jdeme šli vyřídit nový klíče a nestíháme se divit. Čip za pade, ostatní klíče a výměna zámku 125, celkem skoro dvě stovky! Doma studujeme smlouvu jestli nás nehoupou. Naopak, máme štěstí, že nám zapoměli napařit dalších 10 za klíč od schránky. Částka za kíče měla navýšit poslední nájem, ale nebyla tam. Připomínat se zatím nebudeme.