Když v pátek vyzvedávám Evičku z práce tak prší. Na to, že mělo spadnout jen 0 mm je na ulicích vody dost. V kempu ve First Landing už bylo sucho. Naše kempovací místo jsme před měsícem obhlídli při poslední kempovačce, ale moc se nám nelíbilo. Hned u bažiny a dost miniaturní na postavení našeho velkolepého stanu. Nakonec to tak hrozný nebylo. Bažina byla skoro vyschlá a zarostlá křovím a stan skoro přesně sednul mezi houf kořenů. NEcháváme tropiko dole a ze stanu máme bájo výhled na stromy.
Po příjezdu na Evu vybalujeme překvapení v podobě nečekané oslavy narozenin.
Druhý den jdeme k vodě a při cestě zpátky nenacházíme u dřevěného chodníku svoje boty. Byli sprostě ukradeny! Helenka naštěstí měla svoje ťapky na sobě, za své vzaly jen moje zcestovalý sandály a Evičky pantofle.
Naposledy jsem si své čundrové páskáče fotil při zatmění. Projeli s náma všechny výlety za hranice a teď v Americe zůstanou. Pochybuju, že je někdo sebral aby je nosil. Spíš je nějaký děcko hodilo ze srandy do jungle. Tak bych to udělal já, hehe. Zbytek pobytu je naboso. Všude je asfalt a jehličí kolem stanu je jako koberec, jde to hladce. V neděli ráno táta brzy vstává aby stihl hraní v kostele, naboso v autě s automatickou převodovkou je to brnkačka. Kempování jinak bez větších ztrát.
Už v neděli začíná foukat a voda je hnaná daleko na pláž. Taková předzvěst úterního slejváku.
Žádné komentáře:
Okomentovat