Dobrovolničení v muzeu

Hned když jsme do Norfolku přijeli, koukala jsem, kde jsou zajímavá místa a muzea. Už tehdy jedno muzejíčko jménem Hermitage vyvěsilo plakátky o chystané akci The Art of Burning Man. Tak jsem se rozhodla zapojit a docházet na informační schůzky.

Mým úkolem je stavba i průvodcovství. Na posezení na téma jak správně provázet mi kladli na srdce, že jsem reprezentant muzea a musím se naučit 20 stránkový elaborát o vzniku Burning Mana a taky o historii rodiny Sloanů, která založila Hermitage. Nemám to zadarmo, lidé tu dobrovolničí docela často a pak si to uvádějí do životopisu. Například i u nás v práci několik lidí dobrovolničí. Chápejte tedy, že pracují celé dny i měsíce zadarmo, aby se mohli ucházet o lepší místo.

Tuhle sobotu jsem pomáhala stavět věc, co se jmenuje Compound eye. Umělkyně Kirsten na sebe nechala asi 2 hoďky čekat, zaspala následkem jet lagu z Kalifornie. První věc, kterou nám i pořadatelům sdělila bylo, že se jí nelíbí místo, co jí vybrali. Smutné, museli jsme za ní teda chodit další hodinu, než se domluvili. Docela by té věci pomohlo, kdyby přijela v lednu jako zbývajících 10 účinkujících a místo si vybrala tehdy. A pořadatelé by nebyli museli tisknout znovu tisíce mapek. Po menších prostojích jsme se dali do práce-leštili jsme trubky a stříkali je antikorozním sprayem. Je to ochrana před deštěm a vlhkostí, která se v Black Rock desert v Nevadě nevyskytuje.

Paní Julietta, vážená středoškolská učitelka umění, o tom napíše článek do renomovaného časupisu Art ( asi obdoba Science, ale menší impact factor). Také nám nezapoměla sdělit, že z jedné trubky se na ní vysypal písek z Black Rock desert a že si ho nacpe do kapes a doma vystaví na nějakém čestném místě. A tady to končí, jsem zvědavá, jak to dopadne, za týden jdu provázet v rámci festivalu Sunset on the river.

Sousedské pokoupání

Přestože máme za domem čerstvě napuštěný bazén, holky musí k moři. Cestou to bereme přes Walmart a dokupujeme letní nezbytnosti jako je přístřešek na pláž, plavky a vesta pro Helču. Přenosnou lednici ještě nemáme, zatím chodíme na hladovo. 

Chtěli jsme jet na stejné místo jako včera, ale skončili jsme na Community beach o kousek vedle. Parkoviště bylo dnes na Memorial day nacpaný a tak kroužíme a čekáme, místo máme relativně rychle. Pláž není nijak nacpaná a první stavba domečku byla taky vcelku rychlá. Moře už je tak teplý, že se nám ani nechce ven. Helenka šla párkrát pod vodu aby ochutnala moře.

Plavčíci střeží pobreží z vyvýšených plošin a houkačkou ve spreji rozhánějí nepřístojnosti ve vodě. Nesmí se za bójky, tam už je vody skoro po prsa. Ostré pískání si vysloužili sígři, kteří si lezli na ramena. A to ani nechtěli skákat. Je tu tvrdej režim, plovákem od plavčíka to asi bolí, mají tu respekt. 

Nad hlavou nám dvakrát proletěl těžký Boeing C17, vypadalo to, že každou chvíli spadne jak letěl pomalu. Byli jsme venku celý odpoledne, zítra uvidíme jestli se od slunčka trochu začervenáme. 

Memorial day

Zase je svátek, Memorial day, předzvěst Dne nezávislosti, kdy je v obchodech všechno ozdobeno americkou vlajkou, od salámu po cvičky. Při ranní procházce jsme u Whiski (USS Wisconsin) navštívili slavnostní ceremonii vzdání holdu padlým vojákům.

Rudá hrozba

Hurá, neděle. Janek odchází ráno hrát do kostela, od nového si roku každou neděli připadá důležitě hrajíc před plným sálem. Video z hraní se dá najít v archivu FPC Norfolk, vysílají to i živě na webu v 9:30 místního času, 3 písničky na rozjezd a jednu po hodině na konec. Dneska se vrátila delegace z Prahy, kde mají na Malostrenském náměstí spřátelenou faru. Pochválili Pražany, že mají zájem o světové dění a jsou v obraze, lepší než kdyby výpravu někdo okradl.

Po kostele oběd, hovězí ragů s kale co Janek včera vařil podle Rachel Ray, místní hvězdy kuchařek. Na ragů padlo půl skleničky vína, zbytek lahve padlo na kuchaře zatím co jsem zaopatřovala rodinu chytáním ryb za domem. Helča po obědě chvíli spí, pak vyrážíme na víkendový výlet.

Po obědě plážička, Ocean Front park na severu Norfolku. Je zataženo a dusno, ideální počasí na cachtání bez nutnosti mazání. Sotva dojedeme už jsou na pláži červený vlaječky a lidi se pakují z pláže pryč. Jen slabě poprchávalo a to se nám zdálo na červenou moc drsný. Za chvíli ale přifrčela bouřka, takže si užíváme odpoledne v autě na parkovišti u moře. Po dešti zůstala pláž jen pro nás, pár nejtrpělivějších. Dokonce nám po chvíli nahodili zelenou vlajku a mohli jsme i víc než jen po kolena do vody. Zvládli jsme blbnout asi půl hodiny než prišla další bouřka. Po cestě zpátky bylo na silnici hodně mega kaluží, voda tu nemá v Norfolku kam odtékat.

Oáza

Vedro začíná přituhovat. Vsadím se, že místní to pořád nepovažují za nic zvláštního. Pro nás to venku přestává být sranda. Od našeho cestování pěšky a následného obývání klimatizovaných obchodů nebo knihovny má Helča slušnej kašel.

Rozhodli jsme se pojistit členstvím ve společnosti botanické zahrady. Můžeme tam teď kdykoliv zajet  a ukrývat se ve stínu zahrad. Fontánka v dětských zahradách už funguje a pro místní děti slouží jako náhrada bazénu. Suverénně se sem chodí v plavkách. Při vchodu vás vítá cedule, že převlíkání dětí na veřejnosti není žádoucí, stejně tak viděti mimino jen v plínce. Moc to ale neřeší.

Taaakhle veliká

Strejda Jeff měl na návštěvě přítelkyni Eriku s dvěma hošíkama, brzy se za nima chystá odstěhovat do Tenesee. Vzal je večer za dům na parkoviště rybařit a krabit. Pozval i nás, a dobře udělal.

Eva Vágner chytila dvě bezva ryby, její vůbec první! Obě příslušné jménu Croaker, který presně druh nevíme. Ale jmenuje se tak protože kráká. Mimo to vytáhli i petlahev a pytlík. Chytali na kupovaný pijavicím podobný červy. Krab se neukázal, ale o příštím víkendu se těšíme na české kamarády a společnou akci s pojídáním krabů.

Nabitý týden

Tento týden byl vážně nabitý. V úterý jsme byli na prohlídce skleníku s orchidejemi v kampusu ODU a pak na obědě. Dali jsme si pořádnýho burgra, ostatní zkoušeli biscuits and gravy. Myslím, že je v tom maso a sladká omáčka, ale neodvážila jsem se ani podívat.

Ve čtvrtek jsem byla na józe na palubě U.S.S. Wisconsin, mám radost, že stará loď z druhé světové války slouží na stará kolena k mírovým účelům. Pořád je ale připravena vyrazit do války, ve které, věřte nebo nevěřte, Amerika od II. Světové války oficiálně nebyla.

 

V pátek okolo domu projížděl Glow ride, noční průvod osvětlených bicyklů, rozumějte netradičně osvětlených. Neon district sousedící s naším Ghentem je místo plné umělců a co chvíli se tam děje nějaká zajímavá tvůrčí akce.

V sobotu jsem byla na exkurzi v Glass studiu, které je nejvýznamnější v USA. Je to asi 10 minut od nás, tak jsem jela na plážovém kole. Během hodiny do nás nalili vše o sklu a ještě jen tak mimochodem udělali skleněný pohár ozdobený skleněnou kopretinkou. Bylo to úžasné i jako divadelní představení, které jsem sledovala se zatajeným dechem od začátku až do konce.

Nakonec během víkendu se 100 metrů od našeho domu konal veletrh umění. Celý park se zaplnil stánky s olejomalbami, fotografiemi a jiným druhem umění. Ohromila nás kvalita, i ceny. Sjíždí se sem lidé z celé země. A ještě vybrali super kapely, takže jsme seděli a poslouchali. Jen to pivo chybělo. Jo a koupili jsme si za dolar rajče na balkon, budeme mičurinit.

Rozlučka se zlem

Nedávno měla moje kolegyně rozlučku, jelikož čekala dítě. Říkají tomu tady Baby Shower, nevím proč a oni taky ne. Matky zde chodí do práce až do úplného konce, Anna si vzala dva dny volna a třetí den porodila, jaký luxus. Moji kolegyni by asi nejlíp popsal zdejší výraz "evil", jak ji s Guilan mezi sebou říkáme. Když pominu to, že si hraje na moji šéfovou a nezapomene mě ponížit, kdy uzná za vhodné, ještě navíc mi za 7 000 dolarů chtěla prodat svoji ojetinu s tím, že jsme přece kámošky a dá mi 1000 slevu. Náhodou ale nejsem tak úplně blbá a vím, že její auto mělo cenu 3500.

No a tahle lady měla oslavu. Od ostatních jsme zjistili, že si zde nedávají dárky víc než za 5 dolarů, posuďte, že to je výzva, když blbá dárková taštička stojí 6. Takže jsem investovala 2,70 a Guilan 1,80 a hrozně jsme se tím bavili. Přikládám fotky, jak rozbaluje můj dárek a směje se jako kdyby tam byl dudlík ze zlata. Mám teď 3 měsíce na rehabilitaci a pak tradá a zase nastupuje do práce zanechajíc své dítě v jeslích. Mám fakt štěstí, že univerzitní odbory to dovolují, jinak by byla zpět už za 6 neděl. Ruce si mnou všichni, ale že jí nemá rád nikdo, to jsem se dozvěděla nedávno. Všichni se na ní smějí, i když jim udělá nějakou levárnu. Tu přetvářku moc nechápu.

Jo a ostatní nakonec koupili dárky za 20-30 dolarů. Takže nás s Guilan asi tou lží chtěli ztrapnit, to by mě nepřekvapilo. Takové skvělé vztahy zde panují. Posledně mě seřvala paní, jen blbej technik, že jsem posunula koš na pipety o 10 cm. Je mi líto, že za celý den nejedla, ale ať si taková představení schová pro manžela (jestli teda čarodějnice mají). Jo a všichni na sebe tajně donáší šéfovi, tak bizarní to je. Naštěstí je Heller flegmatik a nesnáší ty slepice taky. To se mi ulevilo :)

Začíná léto

Poslední týden byla pěkná zima, dům je navíc vymrzlý od klimatizace. Konečně v neděli zase začalo pořádně svítit sluníčko. Šup na pláž a pak schrupnout do bažin v okolí. Helča se u vody bavila, neprozřetelně jsme pro ní měli jen jedno oblečení a tak po promáchání skončila v Evině triku. Zatím je moře studený, skoro jak letní Jizera v Loukově, ale po chvíli se na ní dá zvyknout.

V bažině vede hromada cest s chodníčkama mezi spoustou malých jezírek. A je tu živo, u cesty jsme narazili na pěkně dlouhou hadici, lidi kolem mysleli, že je to jedovatý ploskolebec Copperhead, ale byl to jen neškodný vodní Red Belly. 

V bažině ve First landing bylo zatím příjemný klima. Skoro jak ve skalním městě, píseček a chládek, žádní moskyti. Po grilování těl na pláži úleva.

Fousatý Pták

V sobotu ráno jsme se probudili do šílené patnáctistupňové zimy a proto jsme zavrhli výlet do Willliamsburgu. Odpoledne jsme se vydali na otevírací párty pivovaru Bearded Bird. Hrála tam nějaká Nirvana revival, to bylo fajn...pivo už bylo horší...a z kelímku. Venku byly dva food trucky. Ochutnali jsme smaženou juku a to nám tak stačilo, abychom se vypravili domů i s naším sousedem, který si pivo pochvaloval a po jednom nám začal vyprávět, jak pojede do Švýcarska a půjde na pilgrimage na Octoberfest. Pomůžeme mu s tréningem, zatím nerozezná dobré pivo a po jedné pintě mu zčervenají tváře.

Ííízy Pes

Po výletu do bažin a dobrodružném návratu domů, kdy jsme se neúspěšně vyhýbali mýtu, se dnes rozhodujeme zakoupit E-ZPass, jehož pomocí bude mýto na dalších výletech levnější, než kdyby ho účtovali jen podle fotky SPZ při průjezdu.

Posuďte na přiloženém obrázku "pěti měst", jak těžké je kamkoliv se dostat bez placení, když bydlíte přímo uprostřed ďábelského kruhu.

Placením mýta se trochu vyrovnává levný benzín. Když na Exxonu použijete myčku (to ale my čundráci z principu neděláme), klesne cena na $1.99 za galon.

...krabička do auta už přišla a stejně jako na českych dálnicích budeme platit firmě Kapsch :)

Fotografická soutěž

Eva vyhrála ve fotografické soutěži! Přihlásila 6 fotek do 4 kategorií. Obsadila 1., 2., i 3. místo s fotkama z Norska a Maroka. Vyhráli jsme propagační předměty, původně ale slibovali foťák.

Konec topné sezóny

Jarrod říkal, že tohle ještě žádný teplo není. Tak snad je opravdu teprve jaro. Nám už se od pondělí vedrem kroutěj pohledy, a to i ty na výstavce.