Z fotbalového stadionu přijíždíme potmě. Zaparkujeme na neobvyklé straně domu a spatříme u našeho kontejneru bájo stůl. U něj je ještě křesílko, zdá se dost veliký, koukáme na to z pěti centimetrů, zdá se čistý a v pořádku. Helču jsme strčili do postýlky a nemohli se dočkat až usne a my půjdeme na lov. Plánujeme mini oslavu Helenčiných narozenin, normální nábytek a pár míst k sezení pro kamarády se hodí. Jdeme na lup, ve výtahu cestou zpátky nás s nakladem potkal nějaký soused a trochu si z nás utahoval, možná. Ráno teprve zjišťujeme jaký poklad jsme našli.
Američani ve všem posouvají hranici pohodlí o pár levelů výš. Navíc nikdo z nás neměl předtím doma takovýhle křeslo, natož americkou relaxační verzi. Poslední rok sedíme na kempových skládacích židlích. Nový trůn má houpací mechanizmus, při vysunutí podložky na nohy můžete regulovat náklon a záklon až do lehu. Polstrování je jako z pohádky. Chápu, že předchozí majitel nemohl tenhle kousek jednoduše zahodit. Od té doby je byt jako proměněný. Hry o trůn nezřídka končí brekem, jde ale o hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat