Auto

Nedělní hon za autem pokračuje. Kdo nemáte sílu číst dál, tak vězte, že auto už máme. Paní Valena z kostela nám přes známého dohodila po Linkolnu ještě Hondu Odyssey, velký rodinný karavan. Byl asi o 1000 dolarů mimo náš rozpočet a tak z toho sešlo. Tuhle neděli jsme našli slibně vypadající Hondu Accord 2003. Opět nám trn z paty tahají Tickellovi a vezou nás do Chesapeake. Problém je, že všechny inzeráty popisují auta jako nikdy nebouraná a v perfektní kondici. Pak ale zjistíte, že narážení do jiných aut na parkovištích a v zácpách nepočítají jako nehodu a pomačkané auto před vámi je vlastně jako nové. Když se odlupuje čalounění střechy, je to vada lepidla a ne auta. Pneumatiky se mění asi až s vylézajícími dráty. Vady laku a na vlásku visící nárazníky tu má skoro každý. Nakonec jsme identifikovali vadný čep v kole a auto odmítli. To vše po asi 20 minutách ježdění po okolí.

Mezitím manželky čekající v autě našli další inzerát v Newport News, na sever od Norfolku. Pán měl Toyotu s málo mílemi a za normální cenu. Dokonce měl i Hondu, kterou by snad taky prodal. Vyrazili jsme a na cestu dotankovali tiramissu zmrzlinový šejk. Tickellovy mají jako každá správná rodina malý autobus se třemi řadami sedadel, DVD kinem a hromadou držadel na nápoje. Cesta ubíhala rychle s pohádkou Holub našel Hotdog.

A tady začína naše vyprávění o pánovi a jeho dvou kůzlátkách. Nabídl nám totiž dvě auta, která měla jeho dvojčata na ježdění do školy. Teď ale s armádou odjíždějí pryč a autíčka zůstaly na ocet. Syn řídil Toyotu a trochu jí nabořil nárazník. Chodil na základně na klempířské kurzy a vše si sám opravil. Toyota byla hodně pokroucená a pneumatiky úplně hladké, za pár měsíců jí končila technická a při zkušební jízdě se rozsvítila kontrolka motoru. To nechcete...

Druhé auto byla Honda se spoustou mil na tachometru. Dcera to ale tolik nedrtila a auto se pěkně lesklo, včetně početných čar od objetí klíčem. Na silnici jsme si v něm připadali jako v lodi, všechny věci konečně jak mají být, jediná vada bylo velké číslo najetých mil 193000. Auto je však z roku 2007. Na dotaz jestli měnil timing-belt a má na to doklad řekl, že to měnili s tátou sami, spolu s čerpadlem pár tisíc mil zpátky. Auto vypadá hezky, smlouváme, kupujeme, podepisujeme papíry a ověřujeme totožnosti spolu s Title, což je taková obdoba našeho velkého techničáku. Po cestě domů za velkým tunelo-mostem se nám rozsvěcí kontrolka Check Engine. To nechcete...

Snažíme si zachovat chladnou hlavu. Znamenat to může spoustu věcí, jednu ale jistě. Připravit si další peníze. Nemyslíme si, že je to něco vážného. S rozsvícenou konteolkou tu jezdí polovina národa. Sousedovi Jeffovi svítí na obou autech. Je to však malá piha na kráse nového vozejčku.

Příběh pokračuje. Kamarád Brian byl hodně zklamaný, že nám to nevyšlo i přes jeho velkolepou pomoc. Dali do toho s Christinou hodně času aby nám pomohli sehnat něco normálního. Večer mi telefonoval, že našel podobné auto tomu našemu, které se prodávalo o pár měsíců dříve během garážového výprodeje. A bylo to ono, naše Honda i s pěkně vyfoceným VIN kódem.

A jak pohádka končí? Ta lepší část je, že nám chlap auto pouze přeprodal za vyšší cenu. Koupili jsme si pak druhý den historii vozu a ta ukázala, že ho vlastnil asi 14 dní. Ta horší část je, že si dal takovou práci s vymejšlením příběhu o dvojčatech v armádě a fiktivních opravách auta. Doteď si přehrávám všechny jeho historky. Žádný součástky s otcem neměnil, jednak auto v té době neměl a hlavně v tomhle autě žádný timing belt není. To ale musíte zjistit až doma. Myslím, že nakonec máme štěstí na dobrý kus auta. Má spoustu držáků na nápoje a praktický zásobník na mince. Kromě kontrolky se nic neděje a auto jezdí. Kontrolku by mohl umět zhasnout Billy, zakladatel skupiny Babies and Brews, dělá mechanika v Honda servisu. Dneska jsme zařídili pojištění (odvozeno od hodnoty vozidla, členství v klubech apod., ale nezávislé na velikosti motoru), ve čtvrtek zaregistrujeme na DMV dopravním úřadu a pak auto necháme zdarma otestovat ať víme proč to očičko svítí.

Auto jezdí a akce v okolí čekají (třeba dubnový Bird watching festival v Great Dismal Swamp)! 

Komu nesvítí kontrolky není Američan.