Zvířata z Hunt Club Farm

Jižně od silnice I-264, v okolí základny Oceana, je spousta farem. Posledně jsme tu byli na samosběru jahod. Teď jsme byli okouknout farmářskou Zoo. U vchodu prodávají kelímky s krmením a ptačí tyčinky. Takový nesmysly nekupujem.

Nabíháme do kozího výběhu, mimo jiné kouknout se zblízka na želvu. Kozy už mají plný břicha, ale stejně se pokoušejí ochutnávat kalhoty a boty. Mají tu bezva prolejzačku, několikapatrový hrad, kam jim můžete kelímkem na lanu poslat žrádlo a koza vyběhne nahoru.

Kolem kurníku a králičárny jen proklouzneme a míříme do obří voliéry pro andulky. Když vidíme kolik papoušků tam je a jak jsou kamarádský pokud máte žrádlo, utíkáme pro pár ptačích tyčinek.

Vaření v Kiptopeke SP

Vyrazili jsme kempovat na sever do státního parku Kiptopeke. Jedna z tamních příhod se zařazuje mezi naše top 3 zadeksvírajícízkušenosti, hned za medvědy a těsně před nervy z odjezdu do USA.

V pátek jedeme pro Evičku do práce už kolem 3., v krámu ledničku obohacujeme o další skvost. Tradične tu grilujeme Chalapeňo Chedar párky, ale do repertoáru nově zařatujeme i Chedar Beddar, hlavně kvůli názvu.

Kemp je hned za CBBT, Chesapeake Bay Bridge Tunnel. Čtyřproudá dvacetimílová spojnice Norfolku s Eastern Shore je vedena po mostě, který se dvakrát zanoří do tunelu, to kvůli lodnímu tranzitu. Čínské lodě naložené levným zbožím tu čekají na přístav ve frontě. Cesta přes most je super, i když se nemůžeme zbavit myšlenek na kamion, který to tady v zimě sfouklo do vody. Natočili jsme si napamátku video, za minutu si to můžete projet s námi.

V kempu jsme brzy, ale všechny místa blízko moře jsou plný, prvotní zklamání vyprchá, když objevujeme zcela prázdnou část kempu jen na druhou stranu od záchodů. Obrovskou plochu s naším vybavením stejně nevyužijeme, viz obrázek nahoře. Blíží se večer, usínací rituál nefunguje, opět usínáme po 10. hodině, ráno před šestou už Helenka hlásí zpívající ptáčky.

Na sobotu je přichystán výlet za divokými koníky, kteří se proháněji na plážích Chincoteague Island. Je to trochu z ruky, cesta po rovný silnici mezi zapadákovy neubíhá, Helenka si kreslí fixama po obličeji. Z ničeho nic se v lese objevuje cedule NASA a za chvíli i tajné letiště s obřími satelity. To by nebyla Amerika aby tu neměli i Visitor Center se suvenýry pro návštěvy. Zastavujeme a očumujeme v centru plyšové opice ve skafandru, vzor Sam 1959. Ukazuje se, že Wallops Island je docela známá základna NASA, kde se od nepaměti testují rakety, sonduje se atmosféra a zkoušejí nová letadla.

Blížíme se k rezervaci, fronta aut a místní turistický resort trochu kazí atmosféru. Uvnitř už je to bezva. Jdeme na první trail, měl by nás dovést ke koníkům pasoucím se v bažinách, ale po minutě se vracíme, protože nás žerou komáři, jako fakt žerou. Sendvičový oběd na pláži a buggyboardový serfování doplňuje energii, Atlantik je super. Ještě dneska se ale drbeme jako šílený. Koně jsme viděli asi z půl kilometru a po pláží neběhali.

Kousek od pláže je starý maják, skoro přesná kopie rozhledny na Frýdštějně, hehe. Dolů z rozhledny už ťape Helenka sama, nosítko je unavený. Před odjezdem objíždíme Wildlife scenic drive, ale moc toho k vidění není. Koně jsou prý víc k vidění na Marylandské straně.

Krátce po vyjetí z rezervace kolabuje autu klimatizace a  brzy začínáme vařit. U nejbližsí benzínky gůgluju, kdy můžu otevřít víčko od chladiče, je vidět, že vody je v zásobníku málo. Čekáme v hrozným vedru až motor vychladne, pak to vzdávám a otvírám protože už jsem steně spálenej. Doléváme kapalinu s pocitem vítěze a jedeme. Už jen 60 mil nás dělí od stanu. Za minutu vaříme znova. Parkujeme před supermarketrem, otevírám kapotu a netuším co budeme dělat. Máme pár kamarádů co by nás mohli vysvobodit, ale všichni jsou víc než 100 mil na jih. Nejsme moc nakloněný nechat auto ve vidlákově a odjet taxíkem nebo se za 500 doláčů autíčko odtáhnout.

Ono to tak dramatický rozhodování nebylo, tolik peněz jsme neměli a nikomu z kamarádů jsme se nemohli ze začátku dovolat. Když chvíli kroužíme kolem auta s otevřenou kapotou, přichází paní. Její manžel je automechanik a na dálku identifikuje problém. Někde to teče. Paní dokonce našla kde. Spínač pro regulaci teploty v kabině rupnul a dost vážně to z něj kape. V tu chvíli se objevil další spasitel a zkouší rozbitý spínač utěsnit stahovacíma plastovýma páskama. A další pomocník. Spolu s ostatními se shodují, že by mohli spínač obejít a trubky spojit.

Pán má doma takovou spojku u hadic na napájení slepic. Se spícím ročním synem v autě jede domů pro nástroje, jeho manželka stejně bude ještě chvíli nakupovat. Tenhle chlápek je naše naděje, ostatní se ztratili. Už máme na telefonu i další asistenty, docela nás uklidňují. Náš strejda Jeff nám slibuje odtah zdarma do Norfolku a kamarád Brian by pro nás přijel a pomohl vyměnit termostat, v kterým je podle něj problém. Přijel by ale s celou rodinou, dvěma mini dětmi a cesta by trvala superdlouho. Sázíme na díly ze slepičárny. Pán se vrací a hadici spojuje. Rád by to ještě upevnil ve svý dílně a tak za ním jedeme pět minut na jih. Za minutu vaříme.

Oprava nezabrala. Uff. Chlap to nevzdává a za běhu dolévá chladící kapalinu, s čekáním na chladný motor neztrácí čas, masíruje trubky v motoru a šlape na plyn, vařící kapalina stříká všude po motoru. Problém je teď podle něj ve vzduchu v trubkách. Dozvídáme se, že pracuje jako technik u John Deere, má naší plnou důvěru. Nikoho jinýho tu nemáme. Jeho rodina taky pomáhá, přinesli nám vodu a sladkosti, jeho manželka jela s ročním mimčem pro svorky. Za chvíli přichází zázrak, masáž zabrala a termostat sepnul, teplota motoru klesá! Vzduch je venku a auto zase funguje. Zaražený prdy chtělo by se říci, že? Do teď jsem v šoku, jak rychle se podařilo problém vyřešit. Jediná nevýhoda bypasu je extrémní neovladatelné vedro v kabině, ale motor je v bezpečí a my kolem 9. přijíždíme do kempu.

Helenka nespí, procházka po pláži s nosítkem nepomáhá, po 10. je ale klid. Druhý den ještě jdeme dát rychlou koupačku k moři. Je tu bezva vlnolam ze starých lodí, které vyplnili betonem. Písek je tady jemný jako mouka, skoro i tak bílý.

Výlet se podařil, odpoledne dokonce stíháme nedělní grilování s lidmi z Babies and Brews.

Neon mural tour

V našem sousedství je Neon district. Část města plná umělců a kreativců a prostě lidí, co chtějí žít jinak. V pátek byla komentovaná prohlídka zdejších pomalovaných zdí. Nutno říct, že to dělali renomovaní norfolští umělci. Tady je to trochu jinak. Že by někdo z vlastní kapsy pomalovával zdi se úplně nenosí. Na svůj návrh pořádají crowdfunding nebo to ještě lépe zaplatí majitel budovy.

Většina v téhle čtvrti to bere jako prestiž, ale někteří se na umělce mračí, tak jim na oplátku malíři popřejí ošklivý den, jak mi sdělil Chris, který s mnoha malbami pomáhal.
Ve čtvrti je taky několik fresh local organic restaurací, tak se těším až se do nějaké dostaneme.

Závlaha

Nechápu z čeho tady kytičky rostou. Zaprší jen sporadicky, hlavně přes noc. Ráno to pak připomíná deštný prales. Je pravda, že kde se u domu rozbije závlaha tak trávník mizí a zůstává seschlá poušť.

Včera jsme narychlo přesouvali kempování v Kiptopeke SP na další víkend, tenhle víkend je předpověd počasí nepříznivá. Na divoké poníky běhající po pláži se těšíme další neděli.

Back Bay Brewing pivovar

Po čase vyrážíme na pivo s dětmi a rodiči do Back Bay pivovaru. Tvoříme pevné jádro, jedeme skoro pokaždý, stejně jako zakladatelé Babies and Brews Cochranovi. Ukázali se i Millerovi a Mahoneyovi a to je vše. Amandy malý Luca už chodí. Svěřila se, že první chůva byla k dítěti krutá, nekrmila ho a ještě si na něj stěžovala. Obešli šest školek než našli tu pravou a Luca se dal dohromady. Amanda šla zpět do práce po sedmi týdnech, je prý hodně akční a doma by se nudila. Brian Mahoney, vousatý hipsterský otec v domácnosti, jeho manželka je vydělávající vojanda. Mají kluka v ve věku Helenky, většinu času tentokrát prospal. Poradil jsem se s kluky o rozbitém zvedači okýnka u našeho auta a po jednom pivku jsme všichni mazali dom.

Strejda Bob

Strejda Bop, kterýmu tu nikdo jinak neřekne než Báb, je pán z autobusu. Známý Evičky, který jezdí stejným ranním spojem do práce jako ona. Dali se v zimě do řeči, půjčil jí knížku o českých osadnících v Americe a pak se přišel podívat jak hraju v kostele. Stal se jedním z našich nejbližších přátel v Norfolku. A to i přes to, že každý pátek odjíždí domů na sever k Bostonu a v pondělí se zase vrací do Norfolku. A taky přes to, že ho nikdy nevidíme, jen občas Eva v autobusu.

Jeho syn teď odjel do Francie a po návratu začne studovat filmovou školu. Protože je synátorovi 18, mohl by v Evropě zakusit ohnivou vodu. Rodiče dětí jedoucích na tento zájezd ale demokratickým hlasováním pití zakázali.

Pan Bob měl na týden synovo auto a vozil ráno Evu do práce. Jinak si auto na cesty domů a zpět půjčuje, vyjde ho to levněji a kdyby auto zdechlo, půjčovna mu dopraví nové. Dělají to tu častěji, vlastníte-li plečku, raději si na dovču nebo delší cestu půjčíte novej bourák. Pojištění vašeho auta se pak vztahuje i na to z půjčovny a obvyklá cena půjčovného se tím snižuje na polovinu.

Tak a tenhle strejda nás včera potkal a že pro nás má dárek. Bydlí za rohem, za chvíli přinesl krabici pravých Czech Cookies Kolacky z Omahy, kam jel za maminkou. V tamni oblasti bydlí asi 50 000 českých krajanů nebo lidí s českými předky. Jsou to spíš šátečky, ale chutnají jako z českého nebe.

Shenandoah NP

Čas na velkou dovolenou v Shenandoah NP. Chození do kopce a spaní s medvědy.

Pátek

Eva si vzala v pátek volno, vyjíždíme brzy ráno, kolem 8. se dělají obří zácpy před tunelama z města. Cesta do Shenandoah NP by měla trvat něco přes 3 hodiny. Máme dost času než se můžeme ubytovat a tak šněrujeme po státních parcích kolem dálnice I-64. Přebalujeme mimino v York River SP  na břehu řeky a sváču dáváme v Powhatan SP na břehu James river. 

Z dálnice I-64 se před Waynesboro odděluje silnice Skyline Drive, vyhlídková silnice vedoucí na sever a protínající napříč celý park Shenandoah. Na místo přijíždíme po 8 hodinách. Čekají nás 4 noci v kempu na Loft Mt. V okolí bublají bouřky a tak váháme se stavěním stanu z Walmartu, je to spíš stínítko než úkryt před živly. Nakonec stan stavíme a těsně před posledním kolíkem přichází intenzivní slejvák. Než jsem doběhl do auta, byl jsem durch. Stan byl plnej vody, ale v noci už byl od přeháněk klid.

Večer jsem zaběhl na program rangerů do amfiteátru. V parcích tu je často nějaký přednášení o geologii, historii nebo zvířeně. Tenhle program byl o Appalachian trail, 3500 km dlouhé stezce vedoucí z Georgie do Maine. Sto mil vede i před náš park, dokonce kolem kempu. Když se vracím, dcera ještě běhá. Uspat Helenku ve stanu je síla. Hraní se zipy a nekonečný vylejzání ven končí vyhrožováním. První noc usínáme až po desáté, když se udělá tma. Teplota na vršku hory je ideální.

Sobota

První den na prozkoumání okolí. Nic jsme si nepřipravili, moc nevíme co se dá v parku najít. Vyrážíme na nejlákavější Appalachian trail. Za záchody zahnete vpravo a u popelnic se do lesa vine napojující stezka. Na prvních metrech AT potkáváme dvojici starších ornitologů, vítají nás v Kanadě, nechápeme... Eva vypráví co zahlédla za ptáčky a paní s pánem listují atlasem. Eva si ten svůj zapomněla doma a trpí. Sotva se rozloučíme, Helenka usíná unavena včerejším pařením. Procházíme slavný Appalachian trail s opravdovou zátěží v náručí. U stanu se probouzí, vaříme oběd a opoštíme naději na odpolední klid.

Ve 2 jdeme na program s rangerkou Shirley na Blackrock summit. Při parkování jsem trochu nabořil patník, ale dobrý, odnesl to jen plast na spodku auta, bál jsem se, že jsem urazil kolo. Helenka opět usíná a tak další část Appalachian trail absolvuje v nosítku na zádech.

Dříve tu rostly mohutný kaštany, ale s příchodem čínského kaštanu je devastuje plíseň a dorostou jen do pár metrů. Les je tu tak hustej, že se nedá jít mimo stezku. Na konci je vyhlídka do krajiny. Stýská se nám po krajině západu, ale tady to je taky fajn. Po procházce grilujeme a pivujeme, po půl devátý jde Evička na rangerovo promítání o geologii. My s Helčou se snažíme usnout, ale do desíti je živo.

Neděle

Hurá, naproti nám přijel pár s podobně starou holčičkou. Je o hlavu menší a tak jí říkáme bejby. Shawn je asistent profesora na Americký univerzitě, radí nám výlet k vodopádu a my jdeme.

Klesáme 1000 stop do údolí a potkáváme naše známé ornitology. Helenka usíná a většinu lesních vodopádů a náročný výstup zpátky prospí. Do vody se nám nechtělo, kameny v potoce byly obalený milionem stonožek.

Odpoledne zvládáme ještě kratší výstup nedaleko kempu. Opět s výhledem daleko do krajiny. Cítíme, že jsme v norfolské rovince zlenivěli hehe.

Po sestupu si dopřáváme u návštěvnického centra meloun a zapovídáme se s panem učitelem z New Jersey. Kleklo mu tu auto a čeká na odtah. Byl rád, že k nim ještě jezdí visiting scholars jako Eva, protože si myslí, že mají stále co nabídnout. Taky má názor, že lidi celého světa američany nenávidí. Už jeho dědu na konci druhé světové odmítl Francouz v baru obsloužit a od té doby se to jen zhoršuje. Izraelci je taky mají rádi jen dokud se jim to hodí. Celýmu světu zkrátka Amerika pomáhá na úkor vlastních lidí, ale už je to nebaví. V New Jersey, kde učí, je velká komunita hispánců, anglicky umí, ale poslední dobou mluvit anglicky odmítají. On to jako učitel malých dětí těžko nese. Nakonec zmínil, že historické otrokářství by jim nikdo vyčítat neměl, protože by ti stejní afriko-američani v Africe dozajista skončili pod bičem místních otrokářů. Měl v tom jasno. Pak pro něj přijela odtahovka a na rozloučenou řekl, že Trump nakope Putina do zadele a všichni je budem zase obdivovat.

Je neděle, večer se všichni balí a jedou zpět. Obcházíme kemp a sbíráme nedopálené dřevo. Prodávájí tu polena za 7 dolarů, jsou tak kvalitně vysušený, že jen zlehka ohoří a zhasnou. Helenka našla krabičku s chytrou modelínou, zábava do večera. Když s ní hodíte o zem tak skáče jako hopík, jinak je plastická, při silným trhnutí se přetrhne. Lepí jí na auto. Zábava končí, když zjistíme, že z pneumatiky auta se modelíně nechce. V neděli už ranger program nedělá, večer je čas na oheň z nasbíraných polínek a dezert z marshmallow.

Pondělí

Nohy protestují, jedeme jen na krátký ranní trail na High Top mt.. Cesta vede po Appalachian trail, Helenka usíná, uff. Pletu si sever s jihem a trail na půl hodiny se protahuje na celé dopoledne.

Kopeček na jihu je trochu vyšší než měl být ten na severu. Večer jdeme ještě jdeme kousek po AT kolem kempu abychom Helenku uspali, obnovujeme zásoby lahváčů a jdeme zkontrolovat počasí do amfiteátru, jediné místo s telefonním signálem. V kempu všechny známe, bydlí nás tam asi 5 a tak se pořád potkáváme. Zítra jedeme domů.

Už spí, Appalachian trail vždy zabere.

Úterý

A domů se nejede, Eva má ještě ve středu volno a tak zkusíme kemp Big Meadows dál na severu Shenandoah NP. Konečně jsme se aklimatizovali a jsme plní sil. Po cestě jdeme božský Bear Fence trail s lezením po kamenech a ucházejícím výhledem do krajiny.

Nazpátek vydíme rodinku pěti mývalů. Bájo. V novém kempu u Big Meadows stan nestavíme, mají přijít bouřky. Místo toho vyrážíme k vodopádům č.2. Housenky tu nejsou, koupel v lesních jezírcích osvěžuje.

Helenina plína váží po koupeli 5 liber, nemáme jí kam dát a celou cestu jí vláčíme v ruce. Rozhodujeme se dokončit celý okružní trail, ale od prvního vodopádu pořád nepěkně klesáme. Zpátky do kopse se spícím velemiminem je to fuška. Eva nese Helenku, já plínu a batůžek s medvědem. Ten jsme koupili helence, ale nosíme si ho sami.

Konečně jsme u druhého vodopádu a odtud už je to jen 1 míle požární stezkou na parkoviště. Širokou a rovnou cestu nám zanedlouho znechutí černý flek za stromkem. Na medvěda jsme se těšili, ale měl být co do velikosti poloviční a nejlépe pár set metrů od nás. Tenhle byl trochu větší a seděl pár metrů od cesty kde jsme potřebovali projít. Na tleskání a plašení z blízka nějak nemáme chuť, couváme a když jsme dál tak zkoušíme "Medvěde, medvěde, polívka ti nejede..". Tím si vysloužíme jeho pozornost, bezva, jde k nám. Ukazují se i jeho dvě miminka, jako v hororu. Plína se bude hodit.

Helenka sedí v klidu u mě za krkem a stejně jako v zoologický ukazuje vesele na méďu a strká mi pro uklidnění kšiltovku do čela. Zpátky trailem jít nejde, to by nám upadly nohy. Medvědi se za chvíli sunou nahoru do lesa a my sbíráme odvahu kolem nich projít. Třesou se nám nožky, ale otrnulo nám. Upozorňujeme skupinu turistů v protisměru, těší se na svoje první fotky s mědvědem, jako já než jsme ho potkali. Na parkoviště je to už kousek, ale vidíme u cesty další kousek medvěda. Zkoušíme o sobě dát vědět, ale nezajímá ho to. Čekáme chvíli a když vidíme, ža se k odchodu nemá tak proklouzneme kolem. Zpátky v kempu je najednou útulno, bez medvědů je všechno růžovější. Jdeme na uspávací procházku kolem sprch a hle, další medvědice s dvěma mimčama. Je zaujatá žraním a nás si nevšímá. Noční cesta na záchod tím ale získala nový nádech dobrodružství. Sedum medvědů za jeden den bylo tak akorát, ve středu mizíme brzy ráno domů.

7 medvědů

5 mývalů

6 srn

2 kolibříci

7 rybiček