Grayson Highlands SP

Uskutečňujeme dlouho plánovaný výlet do Grayson Highlands SP. Je to státní park na samotném západě Virginie v Apalačském pohoří. Blížící se podzim by měl začít pomalu barvit listí v tamních smíšených lesích, pohlednice s tím jsou legendární. Půjčili jsme si na pět dní auto, protože nechceme riskovat 400 mílový odtah v případě poruchy. Naše povinné ručení se vztahuje i na auto z půjčovny, trochu tím ušetříme. Bonus auta z půjčovny je asistence v případě poruchy. Místo standartního auta, což je označení pro asi čtvrtou velikost (economy, compact, intermediate, standart), jsme dostali SUV Jeep, v americkém měřítku pořád miminko.

Pro nás je obří, ačkoliv po příjezdu domů se mi jeho kufr zdá mrňavej. Stresuju, ale druhý den se nakonec naskládáme a jedeme náklaďákem vstříc legendám country. Vybavení máme od strejdy Boba, přivezl nám nepromokavý stan a tlustý spacáky. Celou cestu na západ jsme naplánovali po silnici US-58. Je tak bájo, že je o ní napsaná celá knížka. V okolí například žila rodina Carters, do které se přiženil Johny Cash, je tu i muzeum. První den jedeme jen část cesty do parku Occoneechee u jezera stejného jména. Cesta bude jednoduchá, hned za vodou v Portsmouth se napojujeme na US-58 a navigace hlásí - Po 123 mílích odbočte vlevo, nesmíme zaspat.

V Occoneechee jsme skoro sami, je všední den a sezóna už dávno pominula. Spíme na VIP místě hned u vody, zpívají ptáčci a nikdy nespící rangerův fukar na listí. Druhý den dopoledne jsme šli na malý trail lesem. Naučná stezka informovala o bývalé usedlosti, kterou tu měl bohatý občan otrokář. Byl to takový menší vladař. Na zahrádce měl kromě své rezidence i budovy pro služebnictvo, budovy pro řemeslníky a ubytování pro otroky. Na kopečku u vody je hřbitov, pro otroky. U vody míval přístav.

Chladná noc je za námi a jede se dál. Po pár mílích cesty odbočujeme k lithiovému prameni, který má pozitivní účinky na deprese. Buffalo Springs býval vyhlášeným rezortem. Voda se odtud posílala do celých Států. Dnes tu zbyl jen les a starý altánek. Na ceduli u pramene píší, že obsah líthia je mizivý a léčivé účinky se nepodařilo prokázat. Šlo nakonec jen o povedenou reklamu bývalého vojáka.

Asi padesát mil před cílem se začíná cesta kroutit, kolem silnice jsou často vidět dýňové farmy a pěstírny vánočních stromků. Odpoledne jsme na místě v Grayson Highlands SP. Paní z kanceláře je dnes nemocná a tak je park skoro nefunkční. Zjistit jak se máme ubytovat zabralo většinu odpoledne. Pak se vydáváme na krátký výlet na kopec, lov poníků začíná. Totiž každý, koho potkáme, básní o divokých ponících na okolních stráních. Až při cestě dolů jich pár potkáváme. V kempu nás překvapují další, nakonec se nám pasou i kolem stanu a dorážejí na náš popkorn.

¨

 Bylo tam moc hezky, počasí chladnější, ale o to dřív je tu vidět podzim. Stromy tu jsou docela nízký a je tu spousta travnatých ploch spásaných poníky. Malebná Skotská krajinka. Abychom stihli cestu zpět, musíme už druhý den po obědě jet. Zbývá čas na krátký Big Pinnacle Trail vedoucí na špičatý kopec. Výhled z něj nás ohromil. Všude dokola kopečky, lesy a žádná vesnice. Stromy se pěkně obarvili a dohlednost byla bezchybná. Tenhle park je super. Je kompaktní, přehledný a se skvělými výhledy. Shenandoah NP mu nesahá po kotníky.

Vracíme se domů taky po padesátosmičce s krátkou odbočkou na Blue Ridge Parkway. To je vyhlídková silnice vedoucí na sever, u mlýna to otáčíme, cesta tudy by zabrala moc času. Poslední noc trávíme v parku Twin Lakes. Resort pro bohaté občany Richmondu. Ceny za stan jsou vysoké, opět jsme tu sami, za odměnu máme u stanu elektrickou zásuvku.

V pátek už cesta odsejpá, jsme jen 2 hodiny od domu v kraji buráků. Okolí Sufolku je plné farem s bavlnou a buráky. Zastavujeme se v jedné lokální prodejně pro doplnění burákových zásob a co nevidíme. Vedle je kostelík zasvěcený Pražskému Jezulátku, tak to už jsme skoro doma!