Doležalovi doma

Spánek po změně časového pásma? Žádný problém, po cestě nám tak hučí v hlavě, že usínáme ve stoje. První noc v opravdové posteli je svátek. Helenka, a s ní i zbytek rodiny, spí až do půl desáté ráno, kdy se násilně dereme z postele, abychom se synchronizovali. Doma jede topení naplno a lednice zeje prázdnotou. Nákup v Billa může za první kulturní šok. Předvánoční nával s frontami má svojí atmosféru. Druhý šok způsobí objev fénu v koupelně. Maličkosti jako tato nám teď pomáhají neztrácet dobrou náladu. Hele toustovač! Druhá noc už tak zábavná nebyla. Usnout je těžší a Helenka se v noci na dlouhou dobu vzbudila. Američtí kamarádi maji tou dobou teprve večer a tak nás nenchávají o samotě.

Doma je to bezva, přijet do zařízeného a útulného bytu byla velká úleva. Báli jsme se, aby se nám tu líbilo. Zbývá oběhat úřady a vyzvednout u švagrových naši Fábii. Těšime se na Ježíška.

Těsíme se na všechny!!!

Z cesty II.

Čekání v NY jsme zvládli, přežili jsme i nechutný letištní burgr. Těšíme se až přinesou v letadle večeři. Ne proto, že máme hlad, ale aby už zhasli a dali nám pokoj. Večeře přijíždí kolem 10. a zhasli až po půl 1. Tou dobou už Helenečka maličká nejhodnější pět minut spala. Na tátu nezbyl ani jeden polštářek, ni dečka. V Amsterdamu měla Helča na účtě asi 3 hodiny spánku, podobně máma, táta si pamatuje jen 12 minut v bezvědomí. Cesta do Prahy už byla kraťoučká, Helenka odpočatá a veselá.

Zavazadla přijely všechny, kromě kytary. Tu jsme pak po půl hodině našli u nadměrných zavazadel. A jedeme domů, ovšem ne hned. Objednaný taxík nám objednávku zrušil, zjistili jsme to až v Amsterdamu. Vzdáváme se a jdeme k okýnku, kde si taxík objednávají turisti. Přijíždíme domů minibusem se spícím miminem. První dojem z domečku je bezva, díky Věře a Honzovi za přivítací víno! Děkujeme rodičům za návštěvu a pečenou husu se zelím! Děkujeme Tickellovým za zábavnou komunikaci při probdělé noci s Helenkou!

Z cesty I.

Sedíme si v New Yorku, první let začal idylicky usnutím Helenky a skončil výbuchem breku při vystupování. Už koukáme na pohádky a všechno je ou-hej. Norfolk z výšky vypadal kouzelně. Domů přiletíme letem KL1355.

Velký den

Na odjezd jsme mysleli často, hodně kolem minulých Vánoc, kdy se to zdálo v nedohlednu. Pak na  jaře při kupování letenek. I tak odpočet ukazoval přes 34 týdnů a to si nepředatavíte. Eva oproti plánům skončila v práci už na začátku listopadu a i 30 dní se zdálo nekonečných. Dokonce jsme Julii kontaktovali, jestli by neuměla posunout letenky. Uměla, ale trochu nás to mezi tím přešlo. Ještě víkend před odjezdem, když jsme začali balit, vypadal jako předčasný stresování. Věci se rozeběhli a poslední den.

Je středa, v 5 večer letíme. Kufry sbalený a po bytě jen pár jednotlivostí k vyhození. Než jsme se rozkoukali tak byl oběd, a v bytě pořád zabydleno. Ve dvě nás vyzvedávala Christina a Guilan, měli jsme co dělat abychom to stihli. Do Sienny se vešlo skoro všechno, jen kytara zajela do auta ke Guilan. Provoz byl minimální a tak vystrašená řidička Guilan v pohodě projela, dorazili jsme skoro naráz. Trocha paniky z odletu odešla s odbavenými kufry.

Mrňavý letadlo do New Yorku obsluhoval steward Andrew. Má rád Prahu a Kunderu, tak jsme ho pozvali do Prahy na pivo.

200 v městě

Jubilejní dvoustý příspěvek věnujeme odpočinkovému tématu balení. 

Od neděle uklízíme a přebalujeme, kufry fungujou jako spojený nádoby. Jeden má váhu přes limit, odlejeme pár knížek do lehčího a rázem jsou přes limit oba dva. Myslíme si, že máme konečně sbaleno, kolem je ale pořád hromada věcí, krabic a na okně vánoční světýlka. V lednici zbývá mražená pizza a 6 Plzní na dnešní večer. Čekáme ještě Tickellovi, na balkóně nám už rok stojí jejich kolo. Večer až Helenka usne odneseme stůl a houpací super křeslo ke kontejneru. Zítra ještě zkusíme někoho umluvit aby odvezl Helenčinu postýlku do dětské nemocnice. Vkrádá se hořko-sladký pocit z návratu domů.

Milion světlušek

Po focení nás Tickellovi berou do botanický zahrady. Ve 4 odpoledne se zavírá pro normální návštěvníky a otevírá se Milion Bulb Walk. Stromy podél cest jsou ověšený vánočníma světýlkama.

Ke konci se cesta noří do vysokého bukového lesa, kde jsou dekorace visící z víc jak 15 metrů vysokých stromů ohromující, na zemi atmosféru dokresluje laserové blikotání. K večeři si dáváme horkou čokoládu a po procházce jedeme doplnit energii na spaní do Five Guys burgrárny.

Vánoční focení

Christina ráda fotí, vzala nás do bažin k jezeru Susan Constant na vánoční focení a my jí na oplátku dali naší vstupenku do státních parků. V jednom z nich má oblíbený místo na focení, to se hodí. S dětma to nebylo jednoduchý, Helenka vytrvale sabotovala Christininu snahu o portrét. Nemůžeme se dočkat jak fotky dopadly, žádnou nám neukázala. Použili jsme vánoční dekorace, který si připravili pro svoje Vánoční focení. Tradične tu dělají přáníčka s vlastními fotkami aby vzdálení příbuzní po roce viděli, jak rostou.

Světla kamer

Nedělní návštěva kostela byla poslední. Jako bonus na rozloučenou, za odměnu, s námi chtěli udělat rozhovor před publikem. Odepsal jsem, že se nemůžeme dočkat a po pár týdnech zjistil, že tam půjdu bez Evy sám. Ještě ráno jsem nic netušil, ale před začátkem servisu se Eva s Helasem objevily, přišly na pomoc. Rozhovor proběhl vklidu, Helenka chvíli seděla a pak začala pochodovat po pódiu, tím se pozornost z rozhovoru mírně odsunula na ní a my si mohli s Valenou povídat co jsme chtěli. Valenu známe dlouho, hodně nám tu pomáhala.

Alex (alternativní leader/piano/kytara), Teddy (buben), Katy (zpěv), Yankee (he's a beast), Garry (zpěv/FBI), Yanni (buben/Elevation Worship artist), Chris (klávesy/zpěv ala Stevie Wonder), Mark (Buben) 

Za náma už naběhl na prkna pastor Antipas a na závěr nás strejda Jeff zvěčnil s naší Worship Team kapelou. Za rok jsem musel do repertoáru přidat přes 80 písniček, z kterých kapelník a největší korba světa...čekuj fotku... náhodně bez upozornění vybíral, někdy bez nejmenšího upozornění a nápovědy. To mě hodně bavilo.

 

Teď už je čas balení, kufry praskají ve švech a kontejner za domem taky. Zatímco Eva už má sbaleno, můj kufr zeje prázdnotou, ne ovšem ten kytarovej. Helenka se těší na pečenou husu co přiveze v pátek babička ze Sychrova. Trochu se jí snažíme na přesun připravit.

Bubeník Yanni, hrál tu jen málo, o to větší to byl odvaz.

Na cestě domů jsem musel projít kolem policajta, už dřív jsem si připadal, že musím chozením s kufrem budit podezření. Vypadám jako odstřelovač? Nedalo mu to a ptal se co to nesu. Ukázalo se, že je taky kytarista, má Gibsona ze 78’, vyřešili jsme problematiku snímačů a já pokračoval dom. Policejní šikana!

Díkuvzdání

Přijali jsme pozvání na rodinnou večeři u Christininých rodičů. Před časem se stěhovali do nového domku. Všechno bylo bájo, i Helenka která po obědě nespala to doklepala až do konce bez breku.

Miminko bylo na místě, krocan propečený a sladké batáty s marshmallow už nechutnaly tak exoticky jako loni. Strejda Bill vyfotil lišku a paní Pagano vyprávěla o hnízdu švábů ve starém domě, strašidelný. Do konce zájezdu máme zásobu dýňových a pekanových koláčů.

Muzeum Wisky

Nauticus míjíme při procházkách minimálně dvakrát týdně, ale na palubu USS Wisconsin jdeme až po roce. Třípatrové muzeum na souši jsme jen zběžně proběhli a pak šup na loď. Na přídi je obří kanón, do nábojnice by se Helča vklidu vešla. 

Uprostřed lodi je gigantická několikapatrová rozhledna, asi do čtvrtého patra jsou otevřený schůdky a tak labyrintem prolézáme. 

Záď lodi s heliportem je ohromná. Bonusem byly námořní dalekohledy, kterými se dali šmírovat dělníci v několik mil vzdálených docích. 

Na pravoboku byl vstup do podpalubí. Pro turisty je otevřený okruh kolem kapitánských kajut a kaple až k prodejně koblih. Stísněný prostory vás dovedou ještě do druhého patra podpalubí s miniaturními třípatrovými palandami a mikro záchody.

Instantní klaustrofobie. Představuju si jak musí ocelová loď zazvonit po výstřelu s toho velikánskýho kanónu.

Angelina 1.

Angelina od Tickellových slaví první narozky. Při prvním setkání Dětí a Pivovarů byla ještě v břiše. Zavolali jsme si Uber a vyrazili do hasičárny ve Virginia Beach. Taxikář byl skoro náš soused, bydlí o dvě ulice vedle. Povídal nám jak si doma praží kávu a přitom z hrnku usrkával studené instantní kafe. Sám se tomu smál.

 

 Oslava byla monstrózní. U deseti velkých stolů seděla široká rodina s kamarády z práce a známými ze školky. V rohu Brian postavil z plastových trubek, závěsů a tabletu Fotobuňku, kde vám po vyfocení hned z tiskárny vyjela fotka.

Mimo to nás oslnilo nekonečné množství pizzy a dortíků. Skákací hrad Helču netáhl, hlavní atrakcí bylo miminko Angelina. Nakonec děti s baseballovou pálkou bušili do kachničky plné sladkostí.

Strejda Bill, bratr Christininy maminky, se nám svěřil, že nedávno vypil naše víno. Totiž víno které jsme loni přinesli na vánoční oslavu. Ukázalo se, že ho nikdo z rodiny nepije. Bill si ho vzal nakonec domů. Před pár dny při návštěvě kamaráda na flašku narazili, když jim došlo pivo. Pak jsme se bavili o pití levného vína, faktor zábavy 5!

Zpomalení

Bez auta jakoby se všechno zpomalilo. Dny, a cesta do krámu, se zdají delší. Zažíváme teplotně podprůměrný podzim, po Díkuvzdání se to ještě zhorší. Naštěstí vydatně svítí slunce a procházky kolem domu se nesou v duchu barevného podzimu. Po týdnu dokončujeme 1000 puzzle a Eva v setrvačnosti pokračuje s 500. I když se odjezd blíží, času je teď na všechno nějak víc, bezva zastavení před kolotočem cestování.

Ano, návrat kočárku, Helas se potýká s rýmičkou tak jí poslední dny šetříme.