Tenhle píspěvek je taková vsuvka, tesá do kamene naše každodenní procházky a vaření. Je určen pro naše Já za pár let až si budeme říkat co jsme tu vlastně celý dny dělali. Helenka už povyrostla, kočárek už od zimy nepoužíváme a kam nedojdeme pěšky tam nechodíme. Ale jedeme autem.
Ráno se budíme kolem půl sedmý, poslední dobou spí mimino dýl, ale venku je tou dobou stejně šero. Pak se snažíme vylézt z postele, Helenka má jednu stěnu postýlky níž a už by mohla vylézt sama, avšak stejně leží a volá na nás abychom jí vyndali. Eva v půl osmý běží na bus, ale co jí skončila lítačka tak jí často vozíme do práce autem. Busem jezdí jen kvůli panu Bobovi, je s ním sranda.
Nám doma další hodinu trvá než se vysuneme ven na procházku. Často chodíme do knihovny, 1.5 míle nám zabere asi hodinu, a to jsme našli zkratku přes most. Za mostem jdeme kolem základny NOAA, sbírame kamení a čteme poznávací značky zaparkovaných aut. V parku u Pagody známe všechny pejskaře a tak se obvykle dozvíme novinky. Třeba pan Bailey byl vedoucí sporťáků v NBC centrále v New Yorku. Jeho podřízení museli chodit pěšky, pokud byla pracovní cesta pod 33 bloků daleko. A to si sám potrpěl na Porshe. Teď už jen chodí venčit psa a mluví s imigrantama.
U knihovny jsme v půl desátý akorát na svačinu. Super knihovna má bezva bufet, kafe za dolar a Helča mezitím kouše banán nebo jablko. Pak se jen přesuneme nahoru do druhýho patra pohrát si na hřište a prohrábnout regály s dětskými knížkami. V půl jedenáctý je program pro mrňata a před obědem se vracíme tramvají domů. Oběd a spát.
Dopoledne zvládáme i jiný druhy činností. Jezdíme na kole na hřiště, buď na to kousek od domu nebo zajedeme i dál po Elizabeth river trailu. Odrážecí kolo má Helas od vánoc, v březnu se na něj konečně nechala bez breku posadit, od začátku prázdnin ho bereme ven a teď už hezky jezdí, sedí, ujíždí. Ale skoro nikoho na ulici nepotkáme. Z hřiště býváme doma dřív a tak kolem 10 vaříme kafe, připravujeme oběd na další dny a hlavně voláme domů Babi. To nám vždycky na hodinku vystačí. Podobný průběh dopoledne je i při návštěvě Zoo nebo botanický, s tím rozdílem, že po cestě domů mi usíná v autě a to nechcete. Spánek po obědě je rodičovo světlý místo dne.
Po obědě Helenka spí, často kolem hodiny a půl, někdy jen půl hodiny, to pak kafe nestíhá držet moje oči otevřený. Po spaní zvolna pakujeme věci a jedeme na hřiště, dáváme sváču a čekáme do 4-4.30 než budeme moci vyzvednout mámu z práce. Když ale napíše, že se v práci zdrží, musíme na kravičky do zoo, tam vydržíme o chvíli dýl než na klouzajdě.
Cestou z práce s Evou nakoupíme, doma se vyvalíme a pomalu uděláme večeři. Eva pak s Helčou ještě zvládá večerní procházky, někdy jedeme na pláž, v létě jsme se koupali za domem v bazénu.
Tenhle program se s mírnýma odchylkama opakuje týden co týden. Jak Helenka roste, jsme schopný dojít dál, vydržet dýl a dělat víc změn. Jak Helenka roste, zvládáme míň a míň psát na blog. Nebo je to tím 8,5% pivem.
